Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

…když víš, že to je láska, nedej na pocity, utáhni si opasek a rvi se, jak se dá! Protože, když už se ráno budíš sám, je čas pro zamyšlení pryč… Zbývá však ještě Naděje… a o té moje Při/Vy-znání je…

Fakt, popřemýšlejte a pouvažujte nad sebou.

…(http://youtu.be/u2gPBstnWxw ) kartáček, pyžamo, ani modlitební knížka to však nejsou

Jako vždy si nejsem jistý kategorií...

chvilková inspirace oskarem

Určitě.

nestýskám si, je to divný , docela klid... tak jako když už se jeden srovná. Čas si stejně beží a je mu šuma fuk, jak moc nadáváme!

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)