taková jednoduchá básnička...:)

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

..Zase lidé a lidé..tentokrát hříšníci ;)

Pro... no uvidíme jak jsi chytrý :))

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

jednou večer, když film zkončil a jdeme spát..

Zjistila jsem, co se stalo..

Dnes jsem navštívila diagnosťák a zanechalo to ve mně šílené dojmy a emoce... Kdybych je nedala na papír... neusnu:-)

..generace po generaci již nedědí moudrost, vzpomínky,rady..dědí geny, které jsou mnohdy špinavé jako boty od ho..a! Lidé nemyslí na to,že dítě je odraz jejich života a heslo -jsem mladý / mladá tak proč si neužit je dnes v kurzu... Takto vznikají ony osudy..dětství,které nepozoruje z okna svět, ale hledá prachy, drogy a zábavu...