dneska se dožila stáří jednoho roku...

Snůška rádobypoetických blábolů. Nic pro vyznavače jasných, jednoznačných a polopatických výkladů.

...vĕtrná bouře za okny...elektřina odpojená...svíčka. to byl můj včerejší večer.

ale jen tak...pro srandu číslům, co nejsou důležitá

superstručnej výstřik

moje první básnička, tak pět let stará:-)

Fotku jsem sprostě ukradla a upravila Jindruchovi, snad mi to odpustí, inspirovala mě (nejen ta, mnozí poznají).

po delší době opět dílko , budu ráda za každé zhlédnutí . příjemné čtení . personal ~

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.

původně patřila jen do komentáře, ale je tak povznesená, že jsem se o ni chtěla podělit... navíc pro mě stále aktuální

pro mě asi tak trochu netypická, ale což...

rozvíjet myšlenku je jako odkrývat průběh předchozího večera.