|
tohle byl můj život a teď jsem šťastná konečně tak šťastná, už 6let, ale teď si to uvědomuji již naplno
 30.11.2009 1 1460(12) 0 |
A bude hůř! Poslední dobou zvykla jsem si říkat
Kolikrát už bylo! Uvedu hned příklad:
třeba před 12i lety, kdy nezvádl to SKIES
To víte? Řekli mu:" už vypadni! už zmiz!
A to by nebyl on, aby to nesplnil do posledního slova.
Už jsem mu odpustila, i když často smutek je tu
znova.
Možná proto se bojím, že budoucnost pro mě není!
Že můj malý osud nedokážu změnit!
Ale v to moc nevěřím...
A bude hůř! Kolik už se toho za ty roky stalo!
Toho zlého moc a pěkného zas málo!
Byla jsem bezbranná, už bránit se dovedu...
žádné protesty, jde o úhel pohledu.
Dvakrát denně cvičit, vynášet smetí...
už zapomeň DAVIDE, byli jsme děti!
Bylo fakt krásné to naše snění,
bylo až moc, pak už jen nechtění, než chtění...
ale stejně bylo fajn!
Už nechci vědět, jaký je za kopcem svět.
Už mi úplně stačí, to, co vím teď.
A taky nechci na jinou planetu, už jsem tam byla.
Už našla jsem i někoho, o kom jsem vždycky snila
a hned ho i ztratila! No co se dá dělat.
SERJOŽKO, promiň mi! Fakt jsem tě chtěla!
MILUJU! A nikdy jinak.
Jenže neříká se slovo láska, dokud je živá!
Prý nesmí se říkat věta: mám tě rád...
A bude hůř! Vím to, protože tolikrát už bylo.
Kolikrát jsem nespala, tolikrát se mi snilo.
Kolikrát smích tu byl, tolik slz vpilo se do hlíny...
ničeho nelituj, nemysli na viny
a nemysli na smrt! S tou nikdy smířit se nejde!
Všechno, co potřebuju, nosím si v sobě.
Nehledám chyby, věřím své době
a když se dívám zpátky, NELITUJU NIČEHO!
Kolikrát už bylo! Uvedu hned příklad:
třeba před 12i lety, kdy nezvádl to SKIES
To víte? Řekli mu:" už vypadni! už zmiz!
A to by nebyl on, aby to nesplnil do posledního slova.
Už jsem mu odpustila, i když často smutek je tu
znova.
Možná proto se bojím, že budoucnost pro mě není!
Že můj malý osud nedokážu změnit!
Ale v to moc nevěřím...
A bude hůř! Kolik už se toho za ty roky stalo!
Toho zlého moc a pěkného zas málo!
Byla jsem bezbranná, už bránit se dovedu...
žádné protesty, jde o úhel pohledu.
Dvakrát denně cvičit, vynášet smetí...
už zapomeň DAVIDE, byli jsme děti!
Bylo fakt krásné to naše snění,
bylo až moc, pak už jen nechtění, než chtění...
ale stejně bylo fajn!
Už nechci vědět, jaký je za kopcem svět.
Už mi úplně stačí, to, co vím teď.
A taky nechci na jinou planetu, už jsem tam byla.
Už našla jsem i někoho, o kom jsem vždycky snila
a hned ho i ztratila! No co se dá dělat.
SERJOŽKO, promiň mi! Fakt jsem tě chtěla!
MILUJU! A nikdy jinak.
Jenže neříká se slovo láska, dokud je živá!
Prý nesmí se říkat věta: mám tě rád...
A bude hůř! Vím to, protože tolikrát už bylo.
Kolikrát jsem nespala, tolikrát se mi snilo.
Kolikrát smích tu byl, tolik slz vpilo se do hlíny...
ničeho nelituj, nemysli na viny
a nemysli na smrt! S tou nikdy smířit se nejde!
Všechno, co potřebuju, nosím si v sobě.
Nehledám chyby, věřím své době
a když se dívám zpátky, NELITUJU NIČEHO!
30.11.2009 - 21:04poslední řádek je dobrej, někdy bych bral aby se mi povedlo docílit tohohle stavu blaženosti.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vracím se do života : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vážení, Spisovatelé
Předchozí dílo autora : VŠECHNO JE ŠPATNĚ
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
