|
Pomíjivost okamžiků, jež zabíjí sny...
|
Ticho mě tlačí na ušní bubínky
Kdyby zdi mohly zpívat
Věděly by o čem vyprávět
Slova písní
Jež se zrodila z dějin okamžiků
Krok za krokem
Ploužím se po ztichlé chodbě
Téměř cítím tu bolest
Bolest snů zašlapaných do bílého mramoru...
Kdyby zdi mohly zpívat
Věděly by o čem vyprávět
Slova písní
Jež se zrodila z dějin okamžiků
Krok za krokem
Ploužím se po ztichlé chodbě
Téměř cítím tu bolest
Bolest snů zašlapaných do bílého mramoru...
26.11.2009 15:08
Možná ne tak dobrá jako tvoje první báseň...ale i tak má něco do sebe a mně se líbí. Člověk aby se pak bál chodit po mramoru...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.