Pomíjivost okamžiků, jež zabíjí sny...
přidáno 25.11.2009
hodnoceno 1
čteno 1578(9)
posláno 0
Ticho mě tlačí na ušní bubínky
Kdyby zdi mohly zpívat
Věděly by o čem vyprávět
Slova písní
Jež se zrodila z dějin okamžiků


Krok za krokem
Ploužím se po ztichlé chodbě
Téměř cítím tu bolest
Bolest snů zašlapaných do bílého mramoru...
přidáno 26.11.2009 - 15:08
Možná ne tak dobrá jako tvoje první báseň...ale i tak má něco do sebe a mně se líbí. Člověk aby se pak bál chodit po mramoru...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z pocitu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Láhev od whisky
Předchozí dílo autora : Opuštěná milenka

» narozeniny
Kolonialrambo [17], jingjang [17], Flash Gordon [16], Trpaslík [15], Láva1998 [9]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming