Aneb smutný konec jedné mrchy...
přidáno 24.11.2007
hodnoceno 11
čteno 685(26)
posláno 0
Poslední hra se nevydařila...

“Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!” Konečně zvoní! Mrknu na Marťu a namířím k Adamovi. Rukou si prohrábnu své kudrnaté blond vlasy a sladce zamrkám. Adam ztuhne. Vím, že se mu líbím a tahle hra mě baví.”Ehh…ah…ahoj Míšo…Jaksetivede?” zakoktá se má oběť a já s potěšením zaregistruji, že jeho oči si mne prohlížejí od hlavy až k patě. Vyšpulím hrudník a vtáhnu břicho, div se neudusím. Pak nasadím podle mého mínění svůdný úsměv a spustím. “Víš…už dlouho se mi líbíš…nechtěl bys zajít třeba do kina?”. Sklopím oči a předstírám stud, ale v duchu se usmívám. Né, já se přímo směji! Je mi k smíchu to, že on přikývne a domluví si se mnou schůzku. On vůbec neví, že je mi úplně ukradený. Proč to dělám? Já ani nevím…Prostě mě to baví, tak je to.

Po Adamově odchodu se připojím k mé nejlepší kámoše Martině, která už na mě čeká a spokojeně se na ni zazubím. “Tak to vyšlo?” zeptá se Marťa. “Jo, vyšlo!” přikývnu nenuceně “čekalas snad něco jiného?” Marťa se rozesměje a já se jako vždy nakazím. Společně vyjdeme ze školy a řehtáme se ještě celou cestu domů. U bytu od Martiny se musíme rozloučit a já slibuju, že jí zavolám, jak to dopadlo. Vlastně by to bylo zbytečné, stejně to vždycky skončí stejně. Nejdřív předstírám, jak se mi ten kluk, se kterým mám smluvené “rande” líbí, ale když mi chce dát pusu na rozloučenou, odstrčím ho a vmetu mu do očí, jaký je naivní debil. Vždycky se pak bavím jeho reakcí.

Konečně nastane ten den. Už dlouho jsem se totiž nepobavila, takže tohle “randíčko” potřebuju jako sůl. Adam na mě ve škole pořád potutelně mrkal. Nechtělo se mi zrovna nic předstírat, tak jsem dělala, že ho nevidím. Jen ať si je ještě nejistý!

Oháknu se svůdně jako vždy, minisukně s krátkým topem a botičky na podpatku to jistí. Pak ještě přetřu rty leskem a řasy řasenkou a vyrážím. U kina už Adam netrpělivě přešlapuje a kouká na hodinky. Přišla jsem totiž zcela úmyslně o 10 minut později. “Ahoj!” vítá mě nadšeně už z dálky. “Čau Adámku!” topím se v medu. Pravda, poněkud falešném medu, ale to mne ani v nejmenším netrápí. Nakloní se ke mně a chce mne políbit. Rychle vyklouznu a zavrtím hlavou. “Víš, je to ještě moc brzo…A já ještě nikdy…” hraju naivní holčičku. Adam vykulí oči : “Tolik se toho o tobě říká, já myslel, že už jsi měla plno kluků!” “To jsou všechno jen pomluvy…” povzdechnu si a nasadím výraz raněného štěněte. Adam mne k sobě přitiskne. “Nic si z toho nedělej, zlatíčko!” A já se divím. Ještě nikdo na to nešel tak rychle. Možná že by…Blbost! Všichni chlapi jsou prostě stejní, a proto si zaslouží jen to nejhorší. “Všichni…stejní…” zašeptám si spíš jen v mozku, ale Adam to postřehne. “Co jsi to říkala?” zamračí se. “Nic, Ádo. Jenom mám chuť na popcorn.” zahraju to do outu. Podívá se mi upřeně do očí a já si připadám, jakoby mě hypnotizoval. Jeho oči mají zorničky tak malé, že skoro nejsou vidět a teď se mi dokonce zdá, že se mu duhovky zbarvují do ruda…Rychle uhnu pohledem a poznamenám: “Už bychom mohli jít dovnitř, co ty na to?” Adam nepřítomně přikývne a následuje mne do budovy cinestaru, kde si nejdřív koupíme popcorn, a pak pokračujeme do promítací místnosti. Tam se pohodlně usadíme i se dvěma sáčky žlutobílé pochoutky. “Míšo?” pohlédne na mě Adam. “No?” “Je pravda to, co se o tobě říká? Jestli jo, nemusíš si se mnou hrát, já to poznám.” Dívá se na mne tak divně…A něco se v mém mozku hne. “Jo…” přiznám. Náhle zhasne světlo v celé místnosti a já si uvědomím, že jsme tu jen my. Začíná film. Chvíli se oba díváme, jakoby se nic nestalo. Je to o dívce jménem Míša, kterou opustil kluk a ona pak začala všem dělat naděje a nakonec je odkopla. Vše mi bylo až osudně strašidelně povědomé. Sledujeme plátno, do té doby, než se na něm objeví kluk jménem Adam. “Přetočit.” ozve se Adam. Udiveně sleduju, jak se film posouvá dopředu, objevuji se v něm já svádějící Adama, mé přípravy i naše schůzka. “Tohle všechno už oba známe.” obrací se ke mně a já zjišťuji, že jeho duhovky jsou celé rudé a panenky úplně zmizely. Krutě se usměje. V ústech mu přibyly dva dlouhé zahnuté špičáky. Zálibně se ke mně nakloní a prudce mi stiskne zápěstí. Hladově pozoruje pulzující žílu, ale ovládne se a pokračuje v řeči : “Teď si to znovu pustíme…” Postavy na plátně se začnou pohybovat normální rychlostí a já sleduji to, co se událo před pouhými několika minutami až do teď. Najednou cítím něco na svém krku. Jsou to Adamovy rty. Sleduji obrazovku jako zhypnotizována, nemůžu se pohnout. Náhle Adam vycení zuby a…Na plátně sleduji, jak mne kousl a teď saje krev. Cítím to, ale nemůžu se ani hnout. Sleduji vlastní smrt až do úplného konce. Slyším hlasy všech těch, které jsem podvedla. “Do pekla, do pekla!” skandují…

“Pomoc…”vydechnu naposledy…

přidáno 02.01.2010 - 22:34
Tohle není horor jako spíše thriller, ale jinak musím říct, že myšlenka na mě udělal dojem; je docela škoda skončit u první kapitoly malého díla, neboť na této myšlence by se mohl stvořit příběh jako je například Kruh ;-)
přidáno 15.02.2008 - 19:58
Povídka se mi moc líbila - ty komentáře moc ne - kurňa co vy máte furt s tím věkem?! ( řečnická otázka )
přidáno 26.11.2007 - 19:10
Nooo...Fajn, vek a vsechno to jo. Dobrej napad. Ale...prijde mi to, jako kdybys dala dohromady nekolik nametu, co tak chodi po netu nebo televizi...Prijde mi to otrele...
Ale je pravda, ze zvrat, ze on je upirem, me prekvapil. Cekala jsem opak.
M.
přidáno 26.11.2007 - 18:49
Musím říct, bez znalosti tvého věku by to nijak slavné nebylo, ale na dvanáct let je to víc než hodně dobrý. Ráda bych ti trochu pomohla pár poznámkami.
Napřed jedna technická - přímá řeč se píše vždy na novou řádku, je to tak přehlednější. Jako vzor si můžeš otevřít libovolnou knihu. Dál, začít něco větou Crrrr se mi zdá dost nešťastné. Všichni vědí, jak to zní, když zvoní školní zvonek, a když řekneš ,,Konečně zvoní!" každý si to představí a nepotřebuje k tomu citoslovce. Nešťastné je, že si to použila hned na začátku, a někdo netrpělivý by u toho mohl přestat číst dál, protože to naznačuje povídku nevalné kvality, což by byla škoda, protože v tomhle případě to tak není.
K samotnému příběhu - myšlenka je pěkná a docela originální (mrcha je potrestaná upírem). Jako dobrý nápad se mi taky zdá konec, kdy hrdinka pozoruje svůj vlastní život a smrt na plátně.
Co je trochu horší je určitá naivita... hlavní hrdince nemůže být moc let, ale svádí a odkopává kluky jako ostřílená dvacítka. A na konci, když slyší hlasy těch, které podvedla, a ty ji posílají na pekla, to se mi zdá taky přehnané. Odkopnout kluka po jednom rande není nic, za co by někdo někoho posílal do pekla. Ale hádám, že to bude jen tím věkem:-)
Doufám, že ti tyhle postřehy k něčemu budou, a že budeš psát dál, protože máš rozhodně slušnou šanci vypsat se na skvělé povídky, které budou skvělé i bez znalosti tvého věku:-)
přidáno 25.11.2007 - 10:57
Horory sice nemusím, ale s ohledem na Tvůj věk, pokud není smyšlený, opravdu chválím.
přidáno 24.11.2007 - 21:45
Skvělé. :-)
přidáno 24.11.2007 - 20:30
Juj...moc vám všem děkuji:).
přidáno 24.11.2007 - 19:53
je to hezky, prekvapujici... tahle tematika je ted fakt vsude... s Tvym vekem > velky obdiv:)
přidáno 24.11.2007 - 19:19
kruta... ;)
přidáno 24.11.2007 - 19:11
dlouho jsem něco tak skvělého nečetla:-) fak mě to nadchlo:-)
přidáno 24.11.2007 - 17:47
Pokud je ti opravdu tolik, kolik píšeš, tak klobouk dolů ;)...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední hra se nevydařila... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Konečně mezi svými

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
AňA [10], Yarrod [10], FR. [5], ogli [4], Tandemáš Špicr [3], holka.přes.ulici [2]
» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Adrianne Nesser :
Anet... " upe nejvíc v pohodě holčina"--- takoýhle komentář by byl asi v dnešní době populární a zcela normální, ale myslím, že bude prostě stačit když napíšu: " Anet, seš super holka a moc si tě vážím, tak ať ti to zůstane....Už teď, i když mám ještě opici jak hovado, se moc těším na tu oslavu v Díře!!!: )

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku