každý nějak začíná....
přidáno 11.12.2008
hodnoceno 4
čteno 786(15)
posláno 0
#
BAR
Sedim v jenom baru
však připadam si v klamu.
Všichni tu mají někoho,
jen já jsem tu sám,
hledám jednu holku co ji srdce dám.
Žádám toho moc?
Já nechci vztah na jednu noc!
Chcim jen někoho mít
ne jen pořád snít.
Ten bar je plný lidí
a všichni mě tu vidí.
Ja připadám si jak ten debil
možná by bylo lepší kdybych tu nebyl.
#
Kazy a zápory
Všechno o co se já snažím,
to vše já nenávratně zkazím.
Jakékoliv pokusy jsou tu zbytečné,
snad to moje trápení nebude věčné.
Proč mi pod nohama mizí zem,
zápory všechny násobím stem.
Všechno no na co sáhnu,
ocitne se na dně,
v tom známem bodu mrazu.
A zase přemýšlím záporně.
Ať se snažím o cokoliv,
vždy narazím na ty hradby,
roztříštím se o horský masiv.
Už radši nepočítám mých iluzí hroby.
Ať se snažím o zlepšení,
výsledek má vždy stejné znění,
Chtěl bych aspoň některé kazy odstranit.
Proč já musím vždy v záporu žit.
Vždy když ocitnu se ve snech,
vidím sebe v těch ružových dnech.
Jenže probudím se,a je to tu zas.
Nikde nevidím ten snový jas.
Všude je temno,
v srdci mám zás záporno.
Já mám někoho rád,
ale jak muto dát znát.
Jednou mi dá znát, že je vše v pohodě
ale potom poznám, že to není ono.
#
SÁM
Sám sebe se ptám
cože to já vlastně hledám.
Sám sobě si povím,
že se to zřejmě nikdy nedozvím
Proč má v srdci pořád pusto?
Proč je mi pořád úzko?
To jsou otázky,které sám sobě si pokládám,
odpovědi na ně však dát si nezvládám!
Co já dělám špatně,
kde já dělám chyby?
Hodnoťte mě kladně, klidně i záporně.
Pořád sám sobe si říkám kdyby.
Moje mysl je plná stresu,
cítím,že tu tíhu neunesu.
Proč se pořád ptám,
sám sebe já sám.
Poradí mi někdo?
Na to se já ptám,kdo?
Já už sám se nechci ptát,
já už odpověd chci znát.
Tak už mi prosím poraďte,
a už me pořád netrapte.
Dostanete v tuto chvíli,
veliké to od mě díky.
#
Lež
Přestrašná to byla lež,
velká jak eifelova věž.
Vím, že každý člověk se bude rvát,
ale lež ční jak ze zdi drát.
Ač člověk rvát se bude.
Ať o život či o lásku
o ten drát se vždycky bodne.
Lež,ať jse o trápení či o krásku.
#
Chvíle
Stačí jedna chvíle
a všechny moje cíle
z ničeho nic v háji jsou
a nikdy už se nezvednou
Ta chvíle příšla z temnoty
ztráta iluzi,šok do němoty
Nečekaná to zkáza
všechno se to rozbilo jak drahá váza.
Miliardy střipků zbyly jen
v tomhle ti nepomůže ani ten nejružovejší sen
Když přišla ta chvíle zlá
okolni situace,každej to zná
Všem to příjde jako supr vtip,
ne,tohle není žádný nahraný klip.
Toto je realita
vydýchaný vzduch, přísná totalita.
Někdo to přejde
přitom říká o nic přece nejde.
jenže já vím, že tohle je zažátek konce
denodenně potkávám nadupaný borce

Byl to jeden okamžik
a všechno změnilo svůj směr.
Nikde není vidět žadný patník
Toto už není výjev z dětských her.
Přišlo to jak velka voda,
které neunikne žádna osoba.
Záblesk přišel bez varování
smrt, bolest, žádné smilovaní.
Jen ten šrám na mém srdci
co veliký je jak kráter na měsíci!
#
Bludiště
V bludišti já bloudím dál
kdekdo kolem mě si myslí že je král
je to pocit divný
když přátelé jsou z ničeho nic jiní
to pak musím s duchem svým zas bloudit
uvnitř sebe se musim soužit
Je to bludiště snad tak zlé
je opravdu tak záludné a nebezpečné?
Já nikomu nechci to své bludište zazlívat
však nemusí mě každý zhazovat
Zasloužím si tento smutek?
Udělal sem snad zlý skutek?
#
Výjev duše I.
Sejdem jednou to je fakt,
Avšak dřív si ešte dáme Kontrafakt,
Ty skvostné noty daj mě tase dohromady,
připadnou mi jak božské dary.

Sorry lidi, moc to nejde
Alo co,na tom nesejde
Mám toho dost,co bych vyjdřit zde chtěl
avšak nemám slov jak bych to měl.
a proto to dusím uvnitř sebe,
a stále zamračené se mi zda nebe,
to nebe nad moji hlavou,
kde snad všichni svatí stanou.

A jak bych zakončit tento vyjev svuj měl,
všechno co jsem kdy udelal, to jsem i chtěl
avšak, nekterých svých činu lituji upřímne,
ted se jen modlim, kdo me pak příjme

Všechno se snažím napravit,
kež bych sa moh pak normalně postavit,
normálně s usmát, a pak zas odejít.
to už the end přátelé,
avšak nejsou to slova veselé.
#
Výjev duše II.
Nějaký zachytný bod
opravdu pšišel by mi vhod,
jenže žádný není
když skutočnosti se mi před očima mění!
#
Výjev duše III.
To co se tu nyni stalo,
doufám není nastálo.
Věřte mi že toho není málo
vic však mi není známo.
Tak se tady dobře mějte
a na má slova přásně dbejte.

#
Osud
Ty to jistě dobře víš,
že svuj osud nezmeníš.
S tvojí cestou ti nikdo nepomuže,
a ani ti ten správný směr neukáže.

Ty však stál musíš jít,
a svuj život musíš žit.
Na osud svuj nehleď,
však v rukou ho máš sám,
zas strácíš svuj přehled!
A prázdný máš svuj krám.

Ty cestu si dál prosekávej,
a dál zustaň svuj a správnej!
Myslíš,že svuj osud znáš,
však říjde změna smeru.

To ty víš a už máš zas to své tušení,
že tvuj osud se nezmění.
Ta osudná křižovatka,
mlhu protl ostrý zvuk.
Nad místem se vznáší smrtka,
proč takovej osud má zrovna tenhle kluk

Další den snad příjde změna
A ty v te chvíli tiché.
Hlavou proletí myšlenka,snad je ti verná.

Osud,to je tlustá kniha,
však nezměníš ho, je jak mlha.
A mlhu nechytíš,
to ty dobře víš!
#
Mládí uvnitř sebe
Úspěšně jsi vstoupil do nového ročníku,
všechno má ale má nejakou svoji podminku.
Nejaké svoje ale přes co nejde vlak,
zpočátku jsi tomu nevěřil ale vážně je to tak.

Na první pohled vypadá to krásně,
nemá to chybu,
a ty se svými nejvěrějšími utápíte se v pivu.
Jenže na ten druhej pohled,
víš, že nad svými city nemáš žádnej dohled.

Dopláciš na svoje mládí,
důveřivost, volnost a nezkušenost.
Najednou máš prázdný slova,
ale nic nejde žít znova.
Citíš že máš velmi hustou depku,
nejlip ti je samotnýmu, ale někde venku.

Rozhodneš se po dlouhý době přemýšelní,
že tvuj život vubec štastný není.
Stojíš na mostě a díváš se dolů,
viš že máš kam jit,ale už ne domů.
V hlavě si promítáš,
sám sobě si vyčítáš,
žes leccos mohls jinak udělat,
že ses nemusel jen flákat.

Musiš začít znovu,
narodit se zas.
A tak skočíš dolů,
nezbyde po tobě už ani vlas.
Náhle ležíš dole,
opravdu je konec,
všude kolem ticho,
Ticho, ticho nikde žádný záchytný bod
#
Schází mi

Schází mi přítel,
co by mě pří živote držel!
Schází mi láska,
a nemusí to být misska.
Schází mi chut do života,
depka,zlost,alkohol a zlá nota.
To je život můj.

Já taky nejsem bond,
jsem normální pohodář
ale nikomu,nikomu ja nejsem vhod,
já nechci za nic,žádnej honorář.
Tvář má není idolem
Však snažím se být svůj,
kyždý mi říká jaký ja jsem vůl.
Sic mám z toho pocity smíšené,
však cihla ve zdi je vždy zažene,

Schází mi normální život,
jehož já,jen já bych byl pilot
Nikdo však nechápe moje bytí,
všem, dojednoho,je ze mě na blití.
Taky scházi mi v duši klid,
konečne,jednou, chtěl bych ho mít.
Sny jsou sice krásny,
však pro moc prázdny.
Schází mi možná trochu vic vědění,
Dál mám své srdce,to ale nic nemění!
#
Pohled z okna
Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.

Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.

Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!

Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.

Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.
#
Chtěl bych radu
Chtěl bych jednu radu,
však znát chci jen skutečnost a pravdu,
Znám jednoho člověka snad měl sem ho (jí) i rád,
však dočkal jsem se posměchu a zrad.
Byl to přítel jediný,
komu svěřil bych se s problemy.
Ve chvíli kdy potřebuju pomoc,
on obrátí se zády a rozestře se noc!
Co já s tím mám dělat,
stratit ho nechce ale urážet se nechci nechat.
Proč se toak stalo,
kde se vyskyt error,
proč on(a) tak náhle změnil(a) svůj směr!
#
Smutek
Smutek,smutek smutek všude kolem,
ať to beru,horem,horem nebo spodem.

Smutku je už všude plno,
každej si sáhne na uplný dno.

Se smutkem se musí bojovat,
jen tak se s ním dá vyrovnat.

Ve smutku se musí pomoci,
ať už ve dne,ve dne nebo v noci.

Snuteční obraz na stěně visí,
řekni mi kdo,kdo na tebe myslí.

Však smutek nemusí být stálý,
to nejednou přísloví praví.

Ke smutečnímu průvodu,
musí byt vždy pádného důvodu.

Někdy i smích je předzvěstí smutku,
a mužeš udelat mnoho dobrých skutků.
#
Ty a Já
Snad se ještě sejdem,
za ruce se chytnem,a spolu někam půjdem,
jen mi lásko neříkej,že tohle už je konec,
vždyt naší lásce ješte nezazvonil zvonec!

To co jsi mi psala,
a říkala jsi,
co by jsi mi dala.
To co jsi mi psala v dopisech,
to ješte chtěl ochutnat na tvých rtech.

Tvář tvá byla krásná,
moje duše hned,zpátky by ji vzala.
Když jsme byly spolu,
jen Ty,Ty a Já,
nikdy bych si nepomyslel že to spadne dolu.

Lásko ja už te chci zpět,
ale vím, že nebude to hned.
Neboj já si počkám,
Doufám ale,že se jednou dočkám.

To co se nám stalo,
kež by se to jednou,jednou vrátit dalo.
Ani nevíš jak, jak moc me to trápi,
to,co se stalo s tou tvoji máti.
Jenom doufám,že to vče není málo,
kež by se to vrátit dalo.

A budem zase my,
Já a Ty.
#
Loučení
Před časem nebylo to zlé,
včak bál sem se chvíle téhleté.
Kdy jeden z nejblýžších opouští nás,
a v srdci svém slyším ten hlas.

K slzám není daleko není,
je konec všecho toho snění.
Měli sme jí rádi,
snad vic než sebe sama,
a ted už nikdy nezapaří s náma.

Já nesnáším toto loučení,
když vím, že konec všeho je,
chce se mi jen lehnout na koleje.

Nebyla to láska,
jen přátelství kamenné,
A ted zůstaly nám jen tváře němé.

Peťo jen krásně se měj,
a na Znojmo vzpoměn si zas,
na svět se pořád stejně směj,
a nezapomen že máš tu nás.
Svoji Školu rocku,
vždy patřit budeš k nám.
Odpusť že zas básničkuju,
ale nesnáším když loučit se tak mám.

#
Útěk
Jsou dvě hodiny ráno,
těžko někdo pochopí,
co se tu nyní stalo.

Ta malá stinná postava,
a pohyb zleva doprava.
Otevřeným oknem právě páchá útěk svuj.
A nikdo na něj nezakřičí stuj.

Kdo to vlastně je,
a odkad se tu vzal.
Že se tak na svobodu dral,

Ta tajemná komora, ten tajemný útěk,
vykulené oči, a strašně velký úlek.

Zas utíká na svobodu,
a neohlíží se zpět.
Snad zapomíná,
na celičký svět.

Ten útěk skrývá tajemství,
proč vlastně utíká,
a co se stalo mu.
Teď je mu to jedno,
vidí jenom tmu.


přidáno 12.12.2008 - 16:26
tohle jsou mé uplné začátky...a tech chyb bych si pokud to jen malinko pujde moc nevšímal...a už vubec ne jesli je za čarkou mezera či ne. Ješte takhle vložím asi dvě časti a tim se dostanu do současné tvorby a bude to jakš takš v cajku. Doufam že to nebude zas tak moc bolet. Diky za pochopení. Každý přeci nejak začíná.
A co se týče básnických sbirek tech jsem za poslední črtvt rok přečetl nepočítaně...Např. Nezval, Seifert nekolikrát(momentálně Ruce Venušiny,V.Hrabě,V.Dyk a mnozí další)
Vetšina chyb je zpusobena shonem a nedostatkem času, a v poslední řade selhanim programu na jazykovou korekturu. Uznávám že je to chyba ale potřebuju se prolouskat k tomu novejšímu a podle některých i lepšímu. Prosim tedy trpělivost. Díky JV
přidáno 12.12.2008 - 14:15
šílenost:)..tolik myšlenek, ber ohled na čtenáře, ale všichni jsme jednou začínali...takže rada...vzít jednu myšlenku a víc ji rozpracovat...potom něco řekne:);)
jinak...nejsi sám, co tyto pocity má, sáma v baru...ehm:);)
zatim ahoj;)
přidáno 12.12.2008 - 12:08
No tak, abych pravdu řek, už u druhý sloky jsem chtěl přestat číst, protože, jak už zmínila kolegyně v předchozím komentáři, zdá se mi to šíleně dlouhý, ale to nebyl jedinej problém. Z mýho pohledu je to špatná hip-hopová písnička, která má navíc, ještě spoustu gramatickejch chyb. Navíc, je zde nevhodně použitej slang, a tudíž se celá myšlenka ztrácí. Pak se mi ještě nelíbí, ty druhy těch rýmů, jsou strašně vynucený. Např.: sám - dám svět - zpět atd. Jediný, co se mi na tom líbilo, je to grafický zpracování (tim myslim ty #). To se povedlo. Ale jinak nic moc. Dopuručil bych přečíst pár básnických sbírek např.: J.D. Morrison - Divočina, F. Villon-Malý a velký testament, Ch. Baudelaire - Květy zla atd. + ještě si to po sobě číst kvůli gramatickejm chybám. Jo, a poslední věc, za čárkou se dělá mezera :-)

Přeju hodně úspěchů při dalších básních a snad se příště poučíš...
přidáno 11.12.2008 - 20:16
je to hrozně dlouhý.. pokud to jde, rozdělila bych to...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mizerné střípky mizerného bytí - part 1. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mizerné střípky mizerného bytí - part 2.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku