 16.04.2025 7 50(7) 0 |
Mávneš větví,cinkneš o tvář dešťovou kapkou.
Rozbrnkáš pavučinu křižáka.
Rozvoníš květ prvosenky,
vtiskneš svou dlaň,do mé.
Tvá vůně prolétla kolem
Koukám nikde nikdo
jen na nohavici přichycený svízel.
Byl si to ty ?
Tu snitku, schovám sobě pod polštář.
Třebas vejdeš do snů si popovídat.
Jdu dál, nechám se překvapit,
co ještě příjde do všednosti dne.
Snad ještě jedna vůně,
anděli můj.
Rozbrnkáš pavučinu křižáka.
Rozvoníš květ prvosenky,
vtiskneš svou dlaň,do mé.
Tvá vůně prolétla kolem
Koukám nikde nikdo
jen na nohavici přichycený svízel.
Byl si to ty ?
Tu snitku, schovám sobě pod polštář.
Třebas vejdeš do snů si popovídat.
Jdu dál, nechám se překvapit,
co ještě příjde do všednosti dne.
Snad ještě jedna vůně,
anděli můj.
17.04.2025 - 09:01Dandy : někdy se kouzlo obyčejných dnů skrývá právě v těchto nenápadných setkáních - ve vůni, v doteku kapky, v tichém pohledu na květinu, která se bezděčně otevře světu, kdo ví ? Líbí a dík.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední vzkaz : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pravda
Předchozí dílo autora : Přírodní obrazy
