SVOBODA

Jsi v koncích. Tvoje duše je ztrápená, srdce bolavé a tělo zmučené. Z domova smutku zbyly jen trosky a zahalen do samoty se bojíš pohledět v dáli.
Život tě uzamkl do klece a odhodil klíč. Točíš se na jednom místě, máš žízeň a nemůžeš se napít. Je ti zima a nemáš se čím zahřát. Bojíš se a nikdo tu není. Snažíš se vzlétnout, ale tvá křídla jsou zlomená. Voláš o pomoc a vyprahlé hrdlo tě zradí.
Chce se ti plakat a tu jedna milosrdná slza stéká po tvé tváři, hladí ji a tiší bolest, která tě svírá. Pomalu otvíráš ústa a snažíš se ji zachytit. Blíží se, navlhčí bledé rty a vrací jim barvu nachu, uhasí tvou žízeň a dodá tělu sílu. Křídla se hojí a zvolna rozevírají. Klec se pomalu rozpíná, praská a obrací v prach. Nadechuješ se zhluboka a ochablá hruď se zvedá. Vnímáš tu osvobozující volnost, která v tobě rozproudí novou krev. Ohromná pestrá křídla se tryskem dotýkají slunce a ty znovuzrozen jako Fénix vzlétáš vzhůru, vstříc novým úkladům.