Šelest třešňových květů a pomíjivý okamžik, který už nikdy nebude, vepsal mi paprskem do tváře slunce. A úsměv řady bílých zubů, měkkých rtů, které mne políbily na ušní lalůček. Ve větru padajících květů, prolnutí okrajů dvou světů, jež se na sebe usmály z hloubi něhy.
Jdu se umýt. Smýt tvé doteky z mých očí. Umýt vůni která ulpěla na mé kůži. Zelené pohledy záblesku odpoledního slunce a hudby, která hladí duši.
Jdu se umýt. Smýt tvé doteky z mých očí. Umýt vůni která ulpěla na mé kůži. Zelené pohledy záblesku odpoledního slunce a hudby, která hladí duši.
13.06.2024 06:48
Morfeus
pokud by to bylo delší, bylo by to super, takhle z toho cítím nedokončenost. Nicméně pěkná slova
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.