Krkavec

Temnou ulicí v noci hrne se,
Celý v černém je zahalen,
Dlouhý zobák z tváří vine se,
Doprovázen je dotěrným havranem.

Mocný klepot na dveře od něho,
Ani nejchrabřejší nechtějí slyšet,
V tom muži není špetka lidského,
Po smrti a octu je silně čišet.

I pustila žena strach do domu
Ten spatří muže, jenž sotva dýše,
Celý dům zatřásl se jeho hlasu tónu,
,,Choroba táhne se do převelké výše".

Krkavec připravuje blyštivé náčiní,
Do zobáku souká si útržek látky,
Pach cítit je až v daleké předsíni,
Když sundavá z mnoha medicín zátky.

Nemocný z nesnází již nemá strach,
Naopak možná zemřít jeho přání jest,
Štěstí ze života mu zanesl černý prach,
Při pití odvaru však bolestí zatíná pěst.

Po pár momentech mužova ruka povolí,
On vystaven je nevnímanému spaní,
Krkavec vytváří do kůže velké otvory,
Žena orosená zakrývá své oči dlaní.

Černé kusy krvavé u postele leží,
Žena bez vědomí padla na zem,
Muž probudil se pod krkavcem stěží,
Pohled na hruď zavane ho mrazem.

Kapkami vody krkavec vzkřísí ženu,
Z domu beze slova odchází,
Svým povoláním platí velkou cenu,
Sám pod maskou černotu nachází.