 07.02.2024 15 129(9) 0 |
V krajinách, které se k tobě znají,
si mne vydal nepohodám na pospas.
Ztratila jsem se ve věčnosti,
kde zastavil se čas.
Mezi větvemi stromů,
kde vítr nese tajemství.
Ať pohody či bouře, já kráčím dál !
Srdce otevřené,
duše jako pták.
Zpívám si svou píseň,
slova jako vánky.
Ať jsou to moře nebo hory,
všechny cesty vedou tam,
můj věrný osude, kam kráčím dál ?
07.02.2024 - 12:46Hanulka: no jo u moře, tam na sebe asi inspirace nedá čekat...jo zapomněla jsem ti říct, že se mi líbí ty tvoje jarní fotky. Taky jsem sova, akorát někdy mi to nenavazuje nejspíš ani, když to napíšu na jeden zátah :D
07.02.2024 - 11:49Sasanka : jinak stojím na Hamilton Island, Queensland - korálový ostrov - nádhera a široko daleko jen modrokrásno, které mne často inspiruje ve vzpomínkách.
07.02.2024 - 11:42Sasanka : díky moc. Ta druhá ze mne vypadla až po hodině, a znáš to, pak už je to trochu jinak. Tvořím v noci jako sova nebo nad ránem. "Domeček z karet" krásné.
07.02.2024 - 10:08Líbí se mi. První půlka je plynulejší. Nemám zdání, proč mi báseň evokuje domeček z karet :)
07.02.2024 - 08:45Mlčeti Zlato : má víra v osud překonala těžké životní situace. Dodala mi odvahu jít dál. Děkuji Ti za přání, milé.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můj věrný osude : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Chlapec Thabo a děda Samoa přivolali déšť
Předchozí dílo autora : Vítr v křídlech básní
