Norsko.

Symbolem této krajiny
je krása křišťálových vod
sobí stáda, sněhové planiny
ledovec, vodopád a fjord.



Za okení rám
chladné ráno sedá
jsme ve stanici Flam
ještě se jít nedá

první kroky dělá den
a je bezvětří
vodopády z kolmých stěn
krásou nešetří

listí zlátne na stromech
hory září bíle
svítí světla na domech
vzdáleny naše cíle

do ticha vlny šplouchají
v přístavu kotví loď
vem kamínek potají
a do fjordu ho hoď

z převislých skalních stěn
snad z každé deprese
vodopádů lem
je plný agrese

pění, hřmí a padá
a nás udivuje
fjord mu staví záda
až tam se uklidňuje

zakrslé olše září
i mech a lišejník
tisíc barevných tváří
do kterých podzim vnik


fjordu modrá hladina
vítr ji lehce čeří
kopců strmá lavina
oba si ale věří

v asfaltové silnici
jsou díry na dvě dlaně
po kamených vinících
co spadly z kolmé stráně

na zádech těžkou fůru
šlapem k posledním samotám
silnička míří vzhůru
a kdoví jak se zamotá

pod nohama šustí zlato
zahřmí vodopád
pohled k fjordu stojí za to
po větru jde chlad

slunce svítí nesměle
visí proklatě nízko
přes stromy se proderem
sněhová čára blízko

potok přes práh padá
v peřejích z bílých pěn
den už vládu skládá
pod horou Blaskavlen

v prudkém bílém svahu
tři salaše stojí
v botech chladnou vláhu
snad nám trochu zhojí

už teplo z kamen sálá
zavoní večeře
salaš útulná a malá
bez díry na střeše

měli jsme správnou kliku
náhodě patří dík
usínám téměř vmžiku
nevnímám větru křik

ráno je kalné, šedivé
vítr morálku láme
k vrcholům se nedívej
zamkl je mlžný zámek

dál jsme táhli hřebenem
souboj sváděli s větrem
k ledovci trochu zborceném
po pás v sněhu to byl extrém

kolem jezer přes sněhový most
na vodě brnění z ledu
chladného větru bylo dost
a nevíme co čeká tam vpředu

dolů jde prudký svah
studené vlhko v botech
tam sněžný králík plách
ztratil se v ostrých hrotech

přes fjord jsme s lodí přejeli
spali v borovém lese
do vstávání chuť neměli
ale mrazík s námi třese

odnesl to bivak
a třicet hodin stopu
u řeky dělám diák
travnatého domu

vaříme na rozcestí
náš směr je Gliterheim
počasí přeje to je štěstí
i když je chladno je nám fajn

borový les
průhledná řeka
kilometrů děs
na nás dva čeká

střetáme stáda sobí
na sněžných planinách
večer se krásně zdobí
koncert barev začíná

za šera při zastávce
dostali jsme jeden z nejkrásnějších dárků
s autem přijel správce
národního parku

daroval nám mapu
zajel si cesty kus
už po tmě za ním ťapu
a hvízdám tiché blues

ten den měl dobrý líc i rub
chtěli jsme pod hvězdami spát
on ukázal nám srub
teď budem sobí kůže stlát

řekl nám kde je skrýše
pro klíče od zámku
usmál se zmizel tiše
v mrazivém vánku

než do rána na kost
mráz všechno ohlodá
bude nás hřát radost
sobí kůže, pohoda

ráno jdeme hodnou chvíli
den začíná tmu ředit
pod nohou snížek bílý
hory ještě tonou v šedi

poslední hvězdy hasnou
je bezvětrný den
vidím hor křivku krásnou
modrého nebe lem

zamrzlé jezero
nad ním věnec divých hor
nevidíš zelenou
nikde smrk, jedle či bor

kolem kol jen bílé štíty
táhnou do dálek
náš kopec zavalitý
už má na mále

poslední strmý výšvih
sněhové převěje
už vše vidíme z výšky
ten pocit zahřeje

ledovcové splazy
v severních úbočích
strmé horské srázy
vše máme na očích

a tak rychle dolů
blíží se poledne
v zádech máme horu
bílo kam až dohlédneš

poslední odlesk slunce
má barvu rudých vín
tam zdejších hor je vůdce
i náš jotunheimský Glitertind

klesáme temnou nocí
do jezera z mlh
chodidla pálí, píchá v bocích
jsme jako štvaný chrt

tohle vše je nutné
už v zádech leží planina
mlha rychle hustne
krutě mrznout začíná

oheň do tmy syčí
světlo po stínech stromů bliká
nezkrotná síla býčí
do očí tluče víka

mrazivá mlha padá
vše kryje bílou nití
hluboká spánku vláda
nás drží ve svých sítích

černá přešla v bílou tmu
v ráno mrazivé, mlhavé
vstáváme a do rytmu
kroků zíváme

cesta se klikatí
zakrslými lesy
od chůze zahřátí
k rozcestí jsme klesli

zde stopujeme dlouho
kolem mrazivá slota
pak za chviličku pouhou
vítá nás město Otta

ujíždíme vlakem
směrem Andalsnes
nádherným horským parkem
kde z kolmých stěn jde děs

brouzdáme kolem fjordu
než se vlak otočí
vrcholek Romsdalshornu
bije do očí

s černou tmou se snoubí
tichá píseň kolejnic
údolí se hloubí
však není vidět nic

jistě se zde vrátíme
pro čistou vodu,klid
touhou dálku zkrátíme
budeme li chtít

sbohem krásná krajino
křišťálových vod
sobí stádo,sněhová planino
už v dálce leží fjord.