Volný pád

Stojí na mostě opřená o zábradlí, kouká dolů a představuje si co by se stalo, kdyby udělala ten krok do prázdna, krok do zapomnění. Hlavou se jí honí spousta myšlenek, hlodá tam červík, který ne a ne přestat. Neví už jak dál, neví, co si myslet o všem co se za poslední půlrok stalo, je zmatená. Ví, že útěk není řešení toho všeho, ale také ví, že tu hromadu lží už dál snášet nemůže. Zatím jen čeká, neví, jak dlouho ještě bude muset, doufá, že už dlouho ne. Psala jí zprávu, nenapsala zpátky, ale v hloubi duše věří, že se tu ukáže. Chce ještě jednou spatřit tu, co si myslela, že patří jen jí. Chce naposledy pohlédnout do těch očí, ve kterých se totálně ztratila. Chce vidět její výraz až… Chtěla by vrátit čas a nechat tu osudnou první zprávu bez odpovědi. Nedokáže pochopit, jak z ní mohla takhle zblbnout. Jak se na ní mohla stát takhle závislá. Miluje ji. Dokázala by ji odpustit všechno na světě, jen ne lži. Lži, kterých bylo čím dál víc. Lhala ji, i když věděla, že ji nevěří. Přemýšlí, jestli ji vůbec někdy řekla něco pravdivého. Jestli aspoň někdy myslela něco vážně. Pochybuje o tom. Vyčítá si, že nedala na slova těch, co se ji snažili varovat. Říkala si, ona určitě není taková. Hm, byla! Je! Bude! Nikdy se nezmění. Každá další bude jen jedna z davu. Další, se kterou bude hrát ty svoje hry. Dívá se na řeku pod sebou, dívá se, jak jí z pod bot, které nebezpečně přečuhují bezpečný okraj mostu sem tam spadne drobný kamínek, který se ztrácí v té hloubce pod ní. Chtěla by umět létat, aspoň na malou chvíli zažít ten pocit volnosti. Ještě chvilku a bude mít možnost si to vyzkoušet. Slyší auto. Jede pomalu, váhá, zda přijet blíž. Zastavuje, je blízko, hodně blízko. Zatím se nepodívala, ale ví, že je to ona. Otevřou se dveře. Pohlédne tím směrem. Vidí tu, pro kterou by udělala cokoliv. Tu, které dala svoje srdce. Tu, která bude svědkem úniku z reality. Dívá se jí do těch čokoládových očí. Do těch falešných očí. Vidí v nich obavy, strach. Vpíjí se do nich. Chce, aby byly to poslední, co uvidí než. Odhodlává se, dělá ten krok do prázdna. Dělá tu poslední tečku. Konečně se po dlouhé době odpoutává od toho všeho. Ví, že může začít znovu žít. Ví, že lano připevněné ke kotníkům ji každou chvilku zabrzdí. Směje se. Cítí se volná. Cítí se zase šťastná.