Příběh propojených duší - román
přidáno 03.09.2022
hodnoceno 0
čteno 185(3)
posláno 0
Byla to opravdu hodně zvláštní doba. Nejen proto, že jsem cítila Nickovy pocity. Byl podzim roku 2012 a celý svět už delší dobu spekuloval o tom, co se stane onoho 21.12., tedy v den, kdy končil mayský kalendář.
Nastane konec světa? Navštíví nás mimozemšťané a vezmou si některé z nás s sebou na svou planetu? Nebo se nestane vůbec nic?
Jedna z představ apokalypsy byla taková, že přijde nějaká velká katastrofa a nastane něco jako nová doba ledová. Lidé přijdou o všechny své vymoženosti moderní doby, v první řadě o elektrickou energii. Přestanou fungovat satelity, počítače, svět bude ochromen, bez komunikace, na kterou byl zvyklý. Začne váznout zásobování, budou docházet potraviny, léky... Hrozná představa. Pomalu bychom začali vymírat od těch ´nejslabších článků´. A ti silnější z nás by tomu museli přihlížet. Vážně dokonale katastrofický scénář.
Malá ´ochutnávka ´se předvedla už koncem října.
Byla jsem zrovna u jedné kamarádky na návštěvě. Pohodově jsme si povídaly... když vtom najednou jsem v sobě ucítila strašné leknutí následované stupňující se hrůzou a bezradným zoufalstvím. Já sama jsem ale byla naprosto v pohodě.
Okamžitě mi došlo, že je to Nick. Snažila jsem se ho uklidnit, prostě jen poslat klid a sílu, aniž by si má kamarádka všimla, že se něco děje. Zvláštní pocit, dělat takhle dvě věci najednou – na jednu stranu být tady v příjemném hovoru a zároveň vnitřně někoho jiného na dálku uklidňovat a povzbuzovat. Ale zvládla jsem to obdivuhodně dobře. Zkoušela jsem se Nicka zeptat, co se děje. Byl však úplně mimo, pohlcený nějakou hroznou událostí.
Vysvětlení přišlo o pár hodin později. Ve večerních zprávách ohlásili, že na jednom místě v USA udeřil hurikán. Celá oblast zůstala následujících několik dní bez proudu. Nick měl na tomhle místě příbuzné a známé. Proto byl tedy tak vyděšený...
Nebyla jsem si jistá, co si mám osobně myslet, respektive co mám čekat od toho ´osudného´ 21. prosince. Ale necítila jsem žádné vnitřní obavy, žádný strach. Měla jsem pocit, že se nic tak strašného nestane. A tak jsem doufala, že mě ani tentokrát moje intuice nezklame.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
10. V očekávání... apokalypsy? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : 11. Kdo zná mé tajemství
Předchozí dílo autora : 9. Vyznání

» narozeniny
cinnamon [14], Koninka [13], Niky_girl [13], betuska [11], m0us3 [11], El Freeman [8]
» řekli o sobě
veronika řekla o Adrianne Nesser :
anett.. neskutecne si vazim ty duvery, co ke mne mas..ses hezka,chytra,uprimna holka..co ma svy pravy nazory a skvelou poezii plnou lasky, porozumeni, zivota..delas to dobre..bud ty..protoze takhle ses nejlepsi.. sem rada, ze te znam..**
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


prostějanek - Pro ty slzy

prostějanek - Pro ty slzy

velikost : 1024 1280 1680 1920



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku