Pianista

Svlečený do masa
odhalen do krve
sedí a naslouchá
dunění.

Cé jedna, cé jedna
zvuk tepe do spánků
dech chrastí

i kosti
a plný zlosti
a plný zlosti…
a stejně musí.

Tak klopýtá
na cestě bez cíle
a hledá -
no, asi nádech.

Cé jedna, cé jedna
žebra se lámou
ale pořád hledá
Poslední tón a -

A klopýtá
jako kůň bez jezdce.
A klopýtá
na žebrech.

Drolí se dotekem,
drolí se pod prsty
ve vzteku, ve zlosti
v syrové lítosti.

Usíná na žebrech,
ucho tiskne a
poslouchá dunění
pod žebry
a hnije.

Cé jedna, cé jedna
žebra se lámou
a nedýchá.

Poslední tón a pšt!
Nevzbuď ho ze smrti.
Víš? Duše se nevrátí…