Toto bylo psáno na zadání: 100 slov a povinná věta "Co si to o sobě myslíš?".
![]() ![]() ![]() ![]() |
Kráčel jsem ulicí,
zamyšlen asi,
nevnímaje, zda jsem jinde, či tady.
Šla proti, culící.
Havraní vlasy
ovívaly její triko i vnady.
Magnety v košících,
docela jistě.
Absolutně nešlo strhnout z nich oči.
Bylo to v Košicích,
podivném místě.
Testosteron měl jsem v krvi i moči.
Nebyl jsem v pořádku,
omámen z pekla?
Jevil jsem se zřejmě trochu zbloudile.
Píši to po řádku.
Pak na mě štěkla:
"Co si to o sobě myslíš? Loudile!"
Teď loudím "evrydej",
povolit uzdu.
Dvacet roků řetěz chléb je můj denní.
Trochu klid jen mi dej,
furt říkám: "Už jdu.",
slečně, která dávno slečnou už není...
zamyšlen asi,
nevnímaje, zda jsem jinde, či tady.
Šla proti, culící.
Havraní vlasy
ovívaly její triko i vnady.
Magnety v košících,
docela jistě.
Absolutně nešlo strhnout z nich oči.
Bylo to v Košicích,
podivném místě.
Testosteron měl jsem v krvi i moči.
Nebyl jsem v pořádku,
omámen z pekla?
Jevil jsem se zřejmě trochu zbloudile.
Píši to po řádku.
Pak na mě štěkla:
"Co si to o sobě myslíš? Loudile!"
Teď loudím "evrydej",
povolit uzdu.
Dvacet roků řetěz chléb je můj denní.
Trochu klid jen mi dej,
furt říkám: "Už jdu.",
slečně, která dávno slečnou už není...
Že jsem tehdy nejel radši do Přerova : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podnapilý kočí
Předchozí dílo autora : Ve stínu stokilové dámy