Slaný slzy, příchuť duše

Uvědomuji si, že jsem přestala brečet, plakat kvůli věcem co bolí, ale i kvůli kterým už nic nezmůžu. A vím přesně, kdy jsem přestala, v den kdy si mě zlomila. Jak lehce se vše přemění, touha po někom k odporu, láska k někomu k opovržení. Tak moc člověku dáš šancí a miluješ ho takový jaký je, přesně jak v tom filmu, až se Ti ta nejbanálnější věc rozpadne v ruce jako ohořelý papír, za milion horších věcí jsi nepřestal a přimhouřil oči, snil o iluzi, že ten člověk je s Tebou lepší a že by Ti to nikdy neudělal, jenže každý se honí jen za rozkoší, hlavně Ty, sex na počkaní, kdokoliv kdo si o něj řekne a láska je zakázaný slovo, tvrdí jak miluje, ale neumí to a bojí se toho, každý kdo Tě miloval se dostal až na dno a nechce si připustit, že jim je bez Tebe lépe, jsi jahoda co vevnitř je shnilá a nemůžeš si pomoc, ale svoji chutí otrávíš celý dort. Budím se ze snu s Tebou, jako z noční můry, přicházíš za mnou a ja Tě ve snech prosím ať odejdeš, uvědomuji si, že tam pláču. Jsem poznamenaná Tebou, střídá se chuť Tě nenávidět, s chutí navždy milovat, ale to je pošetilost. Cítím jak mě pálí oči, slzy se rozběhly po tváři a zastaví se v koutku rtů, kde zanechají slanou přichuť. A já přemýšlím, co za přichuť si zanechala v mé duši a mém srdci Ty...