Kejklíř

Pod třešní stojí houf smutečních hostí,
Dneska nic nepijí a každý se postí
Neb ta podívaná budoucí
Jest pro všechny žádoucí.

Kejklíře tu plebs na konopí věší,
Všude radost, i hudba hraje,
A každý z hostů již se těší
Až situace uzraje.

“Chtěl bys snad vysloviti své poslední přání?”
Tou větou probudí ho kat ze zadumání.
A kejklíř dí:
“Ano, kdybych se znovu narodil
Přál bych si hedvábné lano.”