Můj bráška už navždy spí

Severská uspávanka
tak smutně zní
můj bráška
už navždy spí

Nikomu nic již nepoví
nemaluje, netvoří

Umřel mi bráška,
svět už to ví

Co věděli
jen nejbližší,
jak nemoc lidi
přetvoří

Ten brácha z dětství
umřel již dávno
teď umřel, ten dospělý

Navzdory tomu jak mě
i našich měl rád,
mne k sobě již moc nepustil
mé pokusy o znovusblížení
mi taky selhali

Všichni teď ódy
na jeho tvorbu zpívají,
ale on to potřeboval slyšet,
když ještě žil …

Všichni jeho tvorbu
obdivovali
i mne se jeho věci
líbily

Ale podle mne
byly od jistého věku
vždy plné bolesti

Bráško,
na cestě do světla,
žehnám ti ...