Mraky se pohnou

Omluvte, prosím, že není mi do smíchu,
jako ta obloha často se mračím.
Práci mám dobrou a žiju si v přepychu
- jiným to ke štěstí docela stačí.

Bohužel nemívám důvody k radosti
- stačí se na chvíli podívat za plot.
Všude je to tolik křivd, smutků a bolestí
- sádrových odlitků člověčích šlápot.


Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.


Občas mi do očí odněkud zatéká,
díry si vycpávám kdejakou vatou.
Žasnu jak člověk si neváží člověka.
Každý jsme bytostí nanicovatou.

Bývaly časy, kdy věřil jsem na lásku.
Že jsem byl naivní? Tak mi to přejte!
S léty jí přibylo pár dírek v opasku,
až jednou zmizela - s vírou i s glejtem.


Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.