|
Písňový text.
|
Omluvte, prosím, že není mi do smíchu,
jako ta obloha často se mračím.
Práci mám dobrou a žiju si v přepychu
- jiným to ke štěstí docela stačí.
Bohužel nemívám důvody k radosti
- stačí se na chvíli podívat za plot.
Všude je to tolik křivd, smutků a bolestí
- sádrových odlitků člověčích šlápot.
Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.
Občas mi do očí odněkud zatéká,
díry si vycpávám kdejakou vatou.
Žasnu jak člověk si neváží člověka.
Každý jsme bytostí nanicovatou.
Bývaly časy, kdy věřil jsem na lásku.
Že jsem byl naivní? Tak mi to přejte!
S léty jí přibylo pár dírek v opasku,
až jednou zmizela - s vírou i s glejtem.
Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.
jako ta obloha často se mračím.
Práci mám dobrou a žiju si v přepychu
- jiným to ke štěstí docela stačí.
Bohužel nemívám důvody k radosti
- stačí se na chvíli podívat za plot.
Všude je to tolik křivd, smutků a bolestí
- sádrových odlitků člověčích šlápot.
Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.
Občas mi do očí odněkud zatéká,
díry si vycpávám kdejakou vatou.
Žasnu jak člověk si neváží člověka.
Každý jsme bytostí nanicovatou.
Bývaly časy, kdy věřil jsem na lásku.
Že jsem byl naivní? Tak mi to přejte!
S léty jí přibylo pár dírek v opasku,
až jednou zmizela - s vírou i s glejtem.
Jednou se dočkám,
jednou to přijde!
Pohnou se mraky
pod tíhou křídel,
zmuchláme stránky
a začnem další příběh.
"Občas mi do očí odněkud zatéká" to mi v hlavě dnes bude znít, přestože melodii zatím tajíš...
Taky ztrácím humor pod palbou okolností
zlo jako plevel se množí. Světlo duší
vzácnější je zboží.
zlo jako plevel se množí. Světlo duší
vzácnější je zboží.
Karel Malcovský: To by ti ale pak neseděl rytmus nebo přízvučnost fráze! :)
Tom Cortés: pěkné, já bych místo "šlápot" použil asi "bot" ty šlápoty mi to tam tak nějak narušují, ale jinak klasika povedenej textík
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mraky se pohnou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jistopad
Předchozí dílo autora : Jak se hladí hadi?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sophia [18], hidden [12], Kristýna [2], vercaambro [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

