 02.11.2019 2 1193(9) 0 |
Věčné prokletí, soužení a trápení, mé sny a tvé tělo.
Doteky které neucítím, slova která neuslyším, krásu kterou nespatřím.
Temnotou mé duše plameny se šíří.
Co víš? Co znáš? Vše v jedno se mnění.
Nezjistíš více, co cítí mé srdce.
V ledu uzamčené, bolestí umučené, na slunce žár, marně čeká dál.
Věčné prokletí je mé snění, ve věčném pokušení na tvé tělo hledím.
Tvé dlaně a mé rty ve svých snech spojím.
Pokušením svou duši zahalím.
Tvou něhou a touhou, nechám se svést, ať stane se mím osudem.
Doteky které neucítím, slova která neuslyším, krásu kterou nespatřím.
Temnotou mé duše plameny se šíří.
Co víš? Co znáš? Vše v jedno se mnění.
Nezjistíš více, co cítí mé srdce.
V ledu uzamčené, bolestí umučené, na slunce žár, marně čeká dál.
Věčné prokletí je mé snění, ve věčném pokušení na tvé tělo hledím.
Tvé dlaně a mé rty ve svých snech spojím.
Pokušením svou duši zahalím.
Tvou něhou a touhou, nechám se svést, ať stane se mím osudem.
28.11.2019 - 21:07Pokud by člověk pochopil,proč někteří trpí dostáváním a jiní nedostáváním něhy bylo by to fajn.Tolik bolesti teče v obou postojích k životu.A život často nestačí k pochopení.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokušení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sukuba
Předchozí dílo autora : Duše v básni
