přidáno 19.08.2019
hodnoceno 0
čteno 423(8)
posláno 0
Nad královstvím Ameris svítalo slunce. Po silné noční bouři byly na moři ještě velké vlny a u břehu v podhradí se houpala dřevěná loďka. Slunce pomalu rozzařovalo oblohu. Brzy bylo království v celé své kráse rozjasněné sluncem. Princezně Sofii vlétl do pokoje malý vrabčák. Jeho zpěv ji v mžiku probudil.

„Dobré ráno Linte, máme to dnes ale krásný den,“ povídá vrabčáčkovi.
Lint ji odvětil zacvrlikáním.
Dnešek se zdál, že bude krásný den jako každý jiný, avšak ráno neměl nikdo tušení, co vše se stane.

Sofii dlouho přemýšlela, které šaty si na sebe dnes vezme.
„Co myslíš Linte? Ty modré nebo spíše bílé?“ Lint přiletěl k bílým šatům a zatahal za sukni.
„Díky Linte, dobrá volba,“ poděkovala Sofii a mrkla po něm okem.
Sofii, celým jménem princezna Sofii Arianna z Ameris, byla mladá princezna, dcera královny Catariny Inny z Ameris a krále Nicolase Sebastiana z Ameris. Jejich rod byl znám po celém pobřeží, ve kterém si lidé šuškali o různých legendách tradujících se k němu. Jedna z legend vyprávěla o tom, že v paláci je ukryt poklad. Nikdo ho však nikdy nenašel, sklepení bylo prohledáno nespočetněkrát, avšak po pokladu jako by se zem slehla. V podhradí a okolních vesničkách se říkávalo, že je to diamantová korunka, která dokáže poznat pravou princeznu a dědičku trůnu. Jiná legenda vyprávěla, že je v paláci ukryt meč, se kterým se vladař stává neporazitelným, ale co my můžeme vědět, jsou to jen legendy.

Šaty, které si Sofii oblékla, byly čistě bílé s růžovou spodničkou, dlouhé až na zem. Nádherně jí ladily k dlouhým světlým vlasům, kterými se mohla pyšnit. Její zářivě modré oči dokázali učarovat každého a ten hluboký pohled.
Sofii vyběhla na zámeckou zahradu a po dlouhých širokých schodech, které vedly z paláce k pobřeží, se vydala k moři pozorovat vlny. Téhož dne brzy ráno, ještě než vyšlo slunce, se Catarina setkala s čarodějkou. Ta ji varovala, že Sofii hrozí nebezpečí a rozhodně by ji dnes neměli spouštět z dohledu.
Jakmile Catarina z okna pokoje zahlédla, že Sofii utíká k moři, zachvátil ji strach. Seběhla točité schodiště a vydala se za ní.
Sofii se procházela podél moře, nohama brouzdala v měkkém písku, do kterého se jí zabořovaly nohy. Cítila svěží vánek. Pozorovala rozdivočelé moře a před sebou zahlédla dřevěnou loďku. Přistoupila k ní blíž a pohlédla dovnitř. Pobřežím se rozlehl vyděšený výkřik. V loďce ležela mrtvá vrána a v ní byl zabodnut šíp, na kterém byl srolován pergamen. Krví na něm bylo napsáno: Pravda brzy vyjde najevo.
Sofii za sebou uslyšela šramot. Otočila se a v tu chvíli z křoví vylezl muž zahalený v kápi, který páchl na míle daleko.
„Dobré ráno princezno Sofii,“ řekl pošetile.
„Kdo jsi a odkud znáš mé jméno?“ zeptala se ustrašeně Sofii.
„Jdu ti předat vzkaz. Za týden bude úplněk a přesně o půlnoci přijď ke starému dubu u louky jednorožců. Je na čase, aby ses dozvěděla pravdu."
„Proč? Kdo jsi a o čem to mluvíš?“ naléhala Sofii.
„Sofii! Uteč!“ zakřičela Catarina, která zrovna přibíhala k moři. Okamžitě poznala muže v kápi, který se akorát otočil a zmizel. Sofii nevěděla, co má dělat, má o tom matce povědět nebo si to nechat pro sebe?
„Sofii co ti říkal?“
„Nestihla jsem s ním promluvit, vyrušila jsi nás,“ zalhala Sofii.
„S tímhle mužem ti zakazuji byť jen promluvit! Pojď, vrátíme se zpět do paláce,“ řekla Catarina a společně se vydaly nazpět.

Sofii seděla u sebe v pokoji u okna a pozorovala moře, z té výšky hradní věže byl nádherný rozhled po celém království, až za obzor moře. Přemýšlela o tom, co jí řekl ten muž v kápi. Nevěděla, jestli se s ním má sejít nebo raději zůstat v paláci. Moc se chtěla dozvědět, co jí chce říct, ale měla strach, ten muž se jí nezdál zrovna důvěrný.
Catarina přišla za Nicolasem do vladařského sálu. Nicolas právě seděl na trůnu a přemýšlel.
„Drahý, musím s tebou mluvit,“ řekla Catarina váhavě. Nicolas si odkašlal, vzhlédl k ní a hlavou ji vybídl, aby mluvila.
„Dnes ráno, se Sofii vydala k moři a já jsem ji tam sledovala, přece víš, co mi řekla ta čarodějka. A ehm… přišel za ní Crug. Ptala jsem se, co jí říkal, ale prý nic.“ Catarina zoufale pohlédla na krále.
„Nicku oba známe Cruga líp než kdokoliv jiný, ten si určitě nepřišel jenom popovídat. Musíme Sofii udržet v bezpečí, nesmí se dozvědět pravdu, nebo alespoň ne teď, je na to ještě mladá a nepochopí to, až přijde správný čas, řeknu jí to sama."
„Catarino, drahá, slibuji ti, že do té doby Sofii ochráníme. Dokázali jsme to do teď, zvládneme to i nadále,“ řekl Nicolas s ledovým klidem v hlase.
Catarina si jen povzdechla a odcupitala ze sálu zpět do svého pokoje.
Když došla do pokoje, rozhrnula závěsy, otevřela dveře na balkon a posadila se do křesla. V dálce se blýskalo, brzy přijde bouřka.
Pro Catarinu to byl zvláštní pocit vidět po tolika letech opět Cruga. Připustila si, že má strach a není si jista, zda dokáže Sofii ochránit, ale nevzdala se. Zařekla se, že udělá cokoliv, aby zabránila dalšímu setkání Sofii s Crugem. Už nikdy, nikdy se nepotkají.
Mylná myšlenka královny, právě v tu chvíli plánovala Sofii, jak se za týden dostane o půlnoci ven z paláce, tak aby ji nikdo nespatřil. Mohla by vylézt z okna, ale vzhledem k výšce jejího pokoje v nejvyšší věži v paláci, by to nebyl zrovna nejlepší nápad.
„Jasně! Lint!“ zapískla Sofii. Vyběhla na balkon a začala volat na Linta. Během chvilky se Lint už vznášel u balkonu.
„Linte, moc tě prosím, příští týden musím v noci z paláce, je to důležité. Potřebuji od tebe pomoct. Ty víš, že mi na noc zamykají dveře, byl bys tak hodný a doletěl mi tu noc pro klíč k mé matce do komnaty?“ poprosila Sofii.
Lint nejdřív váhavě vypísknul, ale nakonec souhlasil.
„Děkuju ti, Linte, máš to u mě.“
Poté se Sofii s Lintem rozloučila, zavřela dveře na balkon a lehla si na svou královskou postel s nebesy. Barvy postele byly sladěny do bílé a růžové barvy, polštářky měla vyskládané v řadě na posteli, jen se do nich zabořit. Sofii si přemítala celý den, od začátku až dokonce.
Ráno opravdu neměla tušení, co vše se za ten den stane, přitom to vypadalo na tak krásný den.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Návštěva z daleka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Idara
» narozeniny
Lea [14], Spring [14], Draugen [14], elinka007 [10], timelady [6], Keyance [9], jjkapo [8], Shaylin [8], anicun [1]
» řekli o sobě
Severak řekl o Dívka v modrém :
taková legendární pokémonka. Byl jsem na ní docela zvědavý co je zač, pak jsem se s ní potkal jenom jednou skoro doslova jen z rychlíku.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Apple MacBook

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku