 12.06.2018 5 1369(13) 0 |
Tóniny klavíru dozněly,
časy se smutně změnily.
Kde je ten klaun ?
Co mne hladíval a vždy rozesmál.
Přišly velké hromy a blesky,
a ty už tu nejsi.
Jak ráda bych tě objala,
na rameno tvé plakala.
Zůstaly slzy, co tekou mi,
ve vodopád se změnily.
Již nepřijdeš,
náš lásky hřích ztich.
Navždy tě objímám,
na cestu k nebi tě posílám!
Celičký den boží,
zpívají ti ptáčata v loži.
Kukačka již nekuká,
sovička ani nedutá.
Vzpomínám na Tě, čekám zas,
že ve snech se vrátí náš krásný čas.
13.06.2018 - 11:46Taky jsem chtěl říct, že je to skvělé dílo už díky těm labutím na obrázku. Ale velmi smutné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krasosmutnění v nás : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vyprávím 4.
Předchozí dílo autora : Víra v nás
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
basak.venda [14], Sluníčková [3]» řekli o sobě
GULI řekl o kmotrov :Kdyby byl kmotrov můj soused,tak by jsme určitě toho boha-neboha objevili..možná v tom půllitru piva..protože jsme na podobné pantheistické vlně..:-)
