Krasosmutnění v nás

Tóniny klavíru dozněly,
časy se smutně změnily.
Kde je ten klaun ?
Co mne hladíval a vždy rozesmál.

Přišly velké hromy a blesky,
a ty už tu nejsi.
Jak ráda bych tě objala,
na rameno tvé plakala.

Zůstaly slzy, co tekou mi,
ve vodopád se změnily.
Již nepřijdeš,
náš lásky hřích ztich.

Navždy tě objímám,
na cestu k nebi tě posílám!
Celičký den boží,
zpívají ti ptáčata v loži.

Kukačka již nekuká,
sovička ani nedutá.
Vzpomínám na Tě, čekám zas,
že ve snech se vrátí náš krásný čas.