|
|
Chci poezii
a nevím kde ji hledat
Chci samu sebe ve verších
Chci si vytrhat kusy těla
a nahradit je vůní šeříků
Vím
že si nebudu chybět
Dovedla jsem vše
oč jsem se snažila Rozeznít ticho
a pohřbít
svoji éterickou zahradu
A pořád
si nechybím
a nevím kde ji hledat
Chci samu sebe ve verších
Chci si vytrhat kusy těla
a nahradit je vůní šeříků
Vím
že si nebudu chybět
Dovedla jsem vše
oč jsem se snažila Rozeznít ticho
a pohřbít
svoji éterickou zahradu
A pořád
si nechybím
DDD: a jedno lidové rčení praví, že co nemáš, to neztratíš...
Moc ti děkuju :)
Moc ti děkuju :)
Immotyob
Je to příběh a tak nějak mi připadá, že s dobrým koncem..., nebo začátkem ....? Je hezká....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na pomezí tečky a otazníku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O čem mluvím, když mluvím o běhání
Předchozí dílo autora : Druhý týden v únoru
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

