Přeju si

Tyhle dny nemám ráda
čekání
na co
nekonečno

Lidi, který maj k sobě asi blíž, se časem, tak nějak vzdálej
cejtim to
všude
bojim se
strachu
možná osobního krachu
kdo ví
něco Ti povím


Byla to ta chvíle poprvé a je to jasný,oči se dotkly,zem se zatřásla,všechny tyhle kousavý pocity,můžou za veškerej chaos všude.Vím,že to není naposled,ale strašně si to přeju.Taky asi nikdy nedospěju,ale chytla bych Tě za ruku a řekla Ti buď semnou
dám Ti všechno
tu lásku, víš
Znám Tě víc,než si myslíme,ale i přesto se děsíme
není to vhodný
Nemělo by se to.
Společnost vždycky očekává jakej postoj,přístup a tak a mě to nebaví.
Přestala jsem cejtit spoustu věcí a říkám si, je to kvůli Tobě? Nebo je to o mně.
Asi o nás obou
Vím, že nic nevíš a tak si tu teď sedím a píšu,nesmysly ve smysl, kterej stejně nedávaj.
Tohle asi nikdy číst nebudeš, protože jak bys mohla.
Možná, kdybych Ti to sama přečetla.Asi to i udělám, ale nebudeš vědět,že je to o Tobě.
Nebo budeš?
Přeju si ...

Chtěla bych se zastavit. Strávit vedle víc času, než můžeme mít, zbořit všechno očekávání lidí, zklamat je zase,ale být šťastná já.
Vždycky mě každej odsuzoval za to, že dělám věci hlavně sama pro sebe,že mi jde hlavně o to, abych se cejtila dobře já..
Ale kdo jinej by měl?
Vždyť je to jasný ..
jsem sobec
noaco
ale ještě ne dostatečně takovej, abych zbořila ostatnim ideály a vzala si to, co mi možná nepatří ..
víš
ale já vim, že bys chtěla
jestli se pletu

vydechni.