Nasáknutá osudem

do slov padají nám klíče
když venku se zešeří
a bláznům už se nevěří
vždyť není třeba křičet
možná někde nasněží
do prázdných srdcí zamrzlých
a ty si ráno vzpomeneš
jak s milováním chutná déšť
když pršíš nahá do štěstí
jak prohnutá jsi v páteři
a čekáš zdali nebudem
jen pozvánkou na scestí
víc láskou nežli bolestí
nasáknutou osudem