 04.02.2017 1 1034(6) 0 |
Potom, keď navždy spočiniem,
potom, keď povie sa- žila, bola,
keď privinie ma k sebe zem,
keď ľahnem mŕtva do popola
vekov, času, nicotnosti,
keď nezačujem hymny,žitia spev,
keď práchnivieť mi začnú kosti
a život umkne mimo zemských sfér,
keď schváti ma večnosti šumenie,
tiché ako biele zimné sneženie,
potom mi zasaďte na môj hrob strom.
Výkričník!
Memento!
Žila som.
Ja sa opriem o Život v dreni toho stromu.
Na jeho počesť vyspievam ódu,
o jeho kráse budem budem spievať, ševeliť.
V šepote lístia budem ďalej žiť.
A život velebiť.
Anna Vodičková
potom, keď povie sa- žila, bola,
keď privinie ma k sebe zem,
keď ľahnem mŕtva do popola
vekov, času, nicotnosti,
keď nezačujem hymny,žitia spev,
keď práchnivieť mi začnú kosti
a život umkne mimo zemských sfér,
keď schváti ma večnosti šumenie,
tiché ako biele zimné sneženie,
potom mi zasaďte na môj hrob strom.
Výkričník!
Memento!
Žila som.
Ja sa opriem o Život v dreni toho stromu.
Na jeho počesť vyspievam ódu,
o jeho kráse budem budem spievať, ševeliť.
V šepote lístia budem ďalej žiť.
A život velebiť.
Anna Vodičková
Ze sbírky: O živote a všetko okolo neho
01.03.2017 - 22:44
Potom keď odídem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ľúbostný akt
Předchozí dílo autora : Moja rodná 1.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
elerin» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
