|
...
 06.01.2017 4 1421(10) 0 |
Aká to zvláštna tíš.
To ticho až zuní
ako keď uderíš
na puknuté struny.
Ktosi navždy odišiel
z ticha toho domu.
Odišiel a našiel cieľ
ako vták vetvy stromu.
Odišla doďaleka.
Mlčky bez protestu.
V oku jej slza stála
a svietila na cestu.
Na cestu nenávratnú.
Chodník do neznáma.
Nechala nás samých tu
naša dobrá mama.
Nechala nás samých tu.
I ona je sama.
To ticho až zuní
ako keď uderíš
na puknuté struny.
Ktosi navždy odišiel
z ticha toho domu.
Odišiel a našiel cieľ
ako vták vetvy stromu.
Odišla doďaleka.
Mlčky bez protestu.
V oku jej slza stála
a svietila na cestu.
Na cestu nenávratnú.
Chodník do neznáma.
Nechala nás samých tu
naša dobrá mama.
Nechala nás samých tu.
I ona je sama.
Ze sbírky: O živote a všetko okolo neho
29.01.2017 - 07:39Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ticho za matkou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozvod
Předchozí dílo autora : Úzkosť matky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Elline [18], Lycantrop [17], efka [12], Lamerka007 [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
