Chikungunya

Žití mé
z hniloby zrozené
sypeš mi stále víc a víc
než potřebuji
jako by se bůh chtěl omluvit
celému našemu rodu
za to
že ve chvílích, kdy ho promodralými
vysušenými rty tiše vzývali ze stropních spár
rozpraskaně prosili o pomoc i odpuštění
s upřímností a naivitou tříletého děcka
žadonili o lepší práci, novou lásku
duševní pohodu, vnitřní klid a mír
bůh radši zavřel oko, ztlumil volume
a spal, desítky let spokojeně chrupkal
asi tak od woodstocku do loňského silvestra
a bylo mu jedno, že se někdo trápí
hajzlové lidi, fakt se mi nepovedli
brumlal si do vousů v rem fázi
ha, mrcha sebestředná
prý, že za nic nemůže
chrrrr, chrrrr, nevěrníci olezlí
kainové závistiví, lenoši neschopní
nic si nezaslouží souložníci
všechno by chtěli hned a bez modlení
chrrr, chrrrrrrr

Jasný, radši dadej dál dědo…

Ty radosti, když se uděláš
párek jaguárů by nám mohl závidět
ten bezbřehý řev džunglí malého bytu
a za dva týdny se mi možná splní další sen
i když tvrdím, že žádný nemám
karety!

To zas budu brečet štěstím jak v Himalájích
anebo v dengue křečích

No nic, abych tuto trapnou epopej shrnul...

I když si člověk myslí, že už snad ani šťastnější nemůže být, může. Každopádně se to zase posere, ještě mockrát, klidně už dneska večer.

A Babičko, to jste se měli stále takhle rádi?
Žádná růže nekvete po celý rok děvenko.

Jdu zacvakat spacáky a hurá na brusle. To byli časy, flák s taškou do kouta a hurá ven. Oni ty časy jsou asi pořád. Sakra, já nemám starosti!