Kakofonní píseň inspirována divadlem Semafor (Šišlala).
přidáno 10.10.2015
hodnoceno 6
čteno 1341(15)
posláno 0
chodívala na bar ke Třem Chroustům
u stolečku srkala svůj gin
od chlapů si držívala odstup
a šuškalo se, že má pořád splín

měla hádám třiatřicet roků
vídal jsem jí sem tam odmala
blýskala jí zvláštní jiskra v oku
a když se smála, tuze chrochtala!

trhalo mi srdce, že tak trpí
když své slané tyčky chroupala
dones' jsem jí velkou kytku chrpy
a na chvíli se na mě usmála

když jsem se jí chystal vyznat lásku
koukla na mě a pak povídá:
"chrrrff fll mlchhhsrr rrfch frrppk!"
a už se zase kamsi kolíbá


Vydávala občas zvláštní zvuky
nevím, jak bych popsal vám jí líp
kašlala na rytmus i na přízvuky
byla prostě kakofonní typ!
přidáno 16.02.2016 - 07:39
princeznacarodejkaZ:
Dobrá otázka. Inu ano, tak rád, že Tvorbu textu studuju a částečně se v ní realizuju profesně.
Jen nerozumím, jak to může být píseň, ale ne poezie, když písňový text je poetický žánr, ale budiž.
přidáno 16.02.2016 - 01:18
Asi rád skládáš texty písniček že? Jako písničku to beru, jako poezii nikoli.
přidáno 16.02.2016 - 01:00
Tak tahle mi moc nesedla. Asi jsem spíše na eufonické typy.
přidáno 13.10.2015 - 11:19
Mně se také líbí, je prostě žánrová se vším všudy
přidáno 13.10.2015 - 09:59
Zamila: No jo, musím, když chci studovat :)
přidáno 12.10.2015 - 23:39
Zamila
Ta je skvělá ! :-) Fakt umělecká :-) Úplně z ní cítím Suchýho a Šlitra :-) :-) Je strašně znělá, hudební :-) Pěkná. Ty to máš fakt jak manufakturu ;-) Řada stylů Ti jde skvěle.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kakofonní typ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Poezie na lopatkách
Předchozí dílo autora : Hodiny

» narozeniny
thoris [17], LoleHelča [15], Karla Koliniová [12], Let It Go. [11]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming