|
|
Bledé jsou tváře, co se rděly,
mlha se sráží v kapradí.
Je příliš chladno, umírají včely
vysoké tóny s hlasy ptáků neladí.
Co kohout vítá slunce vrána.
Podivný smutek se mnou lehá
a když se budím v chladná rána,
čeká mě jeho bledá mlha.
Míjím tváře přízraků a stínů,
vznáší se na vlhkém dechu stromů.
Kolikrát jednu a tu samou minu
nepovím - není komu.
mlha se sráží v kapradí.
Je příliš chladno, umírají včely
vysoké tóny s hlasy ptáků neladí.
Co kohout vítá slunce vrána.
Podivný smutek se mnou lehá
a když se budím v chladná rána,
čeká mě jeho bledá mlha.
Míjím tváře přízraků a stínů,
vznáší se na vlhkém dechu stromů.
Kolikrát jednu a tu samou minu
nepovím - není komu.
Evokuje mi to hřbitov a chladné, sychravé počasí. I v ČR je teď někdy z rána takové. Nejvíc na mě zapůsobil poslední řádek.
Zamila: Yana: Severak: mannaz: Mamka: korálek: Dekuji vsem za chvalu i kritiku. Zastesklo se mi po rodne hroude a materske reci a chtela jsem si pohrat se slovicky - no a skoncilo to ponekud mene bukolicke a depresivnejsi nez jsem cekala.
Stejně tak by takhle mohl promlouvat podzim. Smutný, ponurý... s přesto překrásný. Moc se mi líbí ta atmosféra.
Myslím že osamělost je v básničce popsaná mistrně, mně se moc líbí, a zaujal mě i název a obrazy které vytváří jsou nádherně ponuré
Zamila
Chtělo by to zkrátit přebytečné délky slov, popř. je vyměnit - co takhle: "hynou včely"? Rytmus tím značně trpí. Osobně se divím, že jsi se snížila k takové formě i takovému obsahu básně. Vůbec mi to k Tobě nesedí.
trochu mi nesedí některé délky veršů, ale to dojem z básně nijak nesnižuje.
Má to krásně popsanou atmosféru a zdrcující závěr.
Má to krásně popsanou atmosféru a zdrcující závěr.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ukrytá v mechu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : l'appel du vide
Předchozí dílo autora : Skica

