|
O městě v městu v daktylo-trocheji. Melodram.
 16.07.2015 3 886(14) 0 |
Audio:
https://soundcloud.com/tomcortes/tom-cortes-memu-mestu-melodram
Ach jizvo v srdci Žižkova
Na hlíně starého hřbitova
Tráva dávno nerozkvétá
Tys mladší nežli já hned o tři léta
A přeci nikdy nezanechám jako ty
Na čí tváři své tři šlápoty
Jako prostředníček staré doby
V parku stromy pučí a i tebe mládí zdobí
Ach jizvo v srdci Žižkova
Chybí ti jen stužka májová
Jeden tě slaví druhý tě proklíná
A přece by rád vídal Prahu tvýma očima
Jsi šíp pod jehož ranou zvíře skoná
A kopí boha moří Poseidona
Zanechané líně v rudých vodách
Jsi hrot co jedny hladí jiné bodá
Ach jizvo v srdci Žižkova
V cárech oblaků se neschováš
Ve dne necháš zrakům spatřit hory
V noci záříš v barvách trikolóry
Hlídaje mé klidné spaní
Zblízka dáváš pocit že se lidem klaníš
Daleko jsi přeci ještě od poklony
Celá zmizíš když tě skryju za záclony
Ach jizvo v srdci Žižkova
Vídám tě často okny z domova
Na cedulkách zvonků jsou již nová jména
Stárnu tloustnu tys však stále stejná
Olšany se budou znovu křížky plnit
A ty o tom sešleš z výšky vlny
Ach jizvo v srdci Žižkova
Nás pojme zem ty přetrváš
https://soundcloud.com/tomcortes/tom-cortes-memu-mestu-melodram
Ach jizvo v srdci Žižkova
Na hlíně starého hřbitova
Tráva dávno nerozkvétá
Tys mladší nežli já hned o tři léta
A přeci nikdy nezanechám jako ty
Na čí tváři své tři šlápoty
Jako prostředníček staré doby
V parku stromy pučí a i tebe mládí zdobí
Ach jizvo v srdci Žižkova
Chybí ti jen stužka májová
Jeden tě slaví druhý tě proklíná
A přece by rád vídal Prahu tvýma očima
Jsi šíp pod jehož ranou zvíře skoná
A kopí boha moří Poseidona
Zanechané líně v rudých vodách
Jsi hrot co jedny hladí jiné bodá
Ach jizvo v srdci Žižkova
V cárech oblaků se neschováš
Ve dne necháš zrakům spatřit hory
V noci záříš v barvách trikolóry
Hlídaje mé klidné spaní
Zblízka dáváš pocit že se lidem klaníš
Daleko jsi přeci ještě od poklony
Celá zmizíš když tě skryju za záclony
Ach jizvo v srdci Žižkova
Vídám tě často okny z domova
Na cedulkách zvonků jsou již nová jména
Stárnu tloustnu tys však stále stejná
Olšany se budou znovu křížky plnit
A ty o tom sešleš z výšky vlny
Ach jizvo v srdci Žižkova
Nás pojme zem ty přetrváš
10.08.2015 - 09:12Timothy A. Postovit: Díky za komentář. Pro mě je to osobní, jelikož píšu o 26 letech mýho života pod Žižkovskou věží, ale rozumím, že pro mimo-žižkovské je to jen taková tuctovka :)
04.08.2015 - 12:02V rámci nahrávky je to pěkná báseň. Pěkná, ale bohužel u ní nenacházím něco, co by mě dostalo a pohltilo, pro mě je to trochu nemastné neslané. A je mi to líto, protože je vidět, že citový náboj a technické zpracování to má bezchybné.
16.07.2015 - 21:44Jemná, křehká - a přece chytrá poezie. Má to smysl a má to něhu. Navíc skvělou rytmiku a originalitu. To jsme tady potřebovali, proto jsem Tě sem musela ;-) naverbovat :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mému městu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na Římse
Předchozí dílo autora : Dary
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
