 29.06.2015 10 1234(20) 0 |
Létám v prostoru kam na mne nedosáhneš,
tam, kde jsme si tak vzdálení.
Chceš za mnou, křídla svá však neroztáhneš,
říkáš, že bezpečněji je stát na zemi.
Vzdálenost s každým dnem se mění.
Jednou je to metr, podruhé už metrů sto.
Proč už nejsme jako na začátku spříznění
a proč mě nevidíš,
když od tebe stojím jen pár stop.
tam, kde jsme si tak vzdálení.
Chceš za mnou, křídla svá však neroztáhneš,
říkáš, že bezpečněji je stát na zemi.
Vzdálenost s každým dnem se mění.
Jednou je to metr, podruhé už metrů sto.
Proč už nejsme jako na začátku spříznění
a proč mě nevidíš,
když od tebe stojím jen pár stop.
29.06.2015 - 13:59někdy jde něco jedním dechem a někdy je potřeba to více promyslet. to se stává každému. hlavně pokračuj v psaní a časem uvidíš, že i ty "promyšlené" části půjdou se zkušenostmi lehčeji...
29.06.2015 - 13:46ioreth: Děkuji :) Ano teprve začínám :) První sloku se mi většinou podaří napsat jedním dechem, ale pak vždy nevím jak to dokončit...jako by se to najednou utlo .... a nechtěla jsem to nechat nedokončené.
29.06.2015 - 13:37první sloka se mi moc líbí. skoro by se dala zazpívat... druhá už méně. ale není to špatná báseň, zvlášť, jestli začínáš psát :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
