|
S "šokující" pointou.
 07.04.2008 11 1822(40) 0 |
Tikot hodin. Zářivka osvětluje dveře a kreslí na ně stíny. Voda v konvici vře.
Jinak ticho a klid.
Otočí se k němu. Leží - klidný, chladný - oči upírá na strop.
"Kafe?" Zeptá se.
Žádná odpověď. Ignoruje ji.
"No jo. Taky by tě neubylo, kdybys... ale to je jedno."
Podívá se na hodiny.
"Nechápu, co ti vadí. Co vám VŠEM vadí," vstává. Pohodí hlavou a rusé vlasy zazáří jako pochodeň v podzimním slunci.
Muž nereaguje. Nezajímá se. Nezajímá ho. Podmračeně ho sleduje. Vysokého, černovlasého, trošku strnulého, ale stále přitažlivého.
"Jsi stejný jako ostatní!" Vyčte mu. Kolik jich jen bylo? Deset, dvacet, sto?
"Já jdu k tobě se srdcem na dlani - nabízím se ti a ty? Nic. Nic!" Hystericky se zasměje, zatímco si zapíná podprsenku, pak halenku a upravuje sukni.
Muž ji ignoruje.
"Nejsem pro tebe dost dobrá, co? Pro žádného jsem nebyla dost dobrá! Jo kdybych byla blondýna s velkýma kozama..." zadrnčení telefonu zastaví proud ženiných výčitek. Vezme sluchátko a zamračeně poslouchá. Povzdechne si.
"Jistě. Odpoledne to bude. Vím, že rodina čeká. Ano!... Ne!... Já vím... Sakra. Tak za dvě hodiny. Dřív ne!" Vztekle mrští sluchátkem do vidlice.
"Shání tě manželka. Už se nemůže dočkat!" Je sarkastická, naštvaná. A zraněná.
Hlavně zraněná.
Odmítnutí vždycky bolí. Rány se sice zhojí, ale jizvy zůstávají.
Dál a dál.
Obleče si gumovou zástěru.
Do ruky vezme sklapel.
Jistými tahy vede řez mužovou hrudí.
Tikot hodin. Zářivka osvětluje dveře a kreslí na ně stíny.
Jinak ticho a klid.
Takový, jaký bývá jen tady.
Na pitevně.
Jinak ticho a klid.
Otočí se k němu. Leží - klidný, chladný - oči upírá na strop.
"Kafe?" Zeptá se.
Žádná odpověď. Ignoruje ji.
"No jo. Taky by tě neubylo, kdybys... ale to je jedno."
Podívá se na hodiny.
"Nechápu, co ti vadí. Co vám VŠEM vadí," vstává. Pohodí hlavou a rusé vlasy zazáří jako pochodeň v podzimním slunci.
Muž nereaguje. Nezajímá se. Nezajímá ho. Podmračeně ho sleduje. Vysokého, černovlasého, trošku strnulého, ale stále přitažlivého.
"Jsi stejný jako ostatní!" Vyčte mu. Kolik jich jen bylo? Deset, dvacet, sto?
"Já jdu k tobě se srdcem na dlani - nabízím se ti a ty? Nic. Nic!" Hystericky se zasměje, zatímco si zapíná podprsenku, pak halenku a upravuje sukni.
Muž ji ignoruje.
"Nejsem pro tebe dost dobrá, co? Pro žádného jsem nebyla dost dobrá! Jo kdybych byla blondýna s velkýma kozama..." zadrnčení telefonu zastaví proud ženiných výčitek. Vezme sluchátko a zamračeně poslouchá. Povzdechne si.
"Jistě. Odpoledne to bude. Vím, že rodina čeká. Ano!... Ne!... Já vím... Sakra. Tak za dvě hodiny. Dřív ne!" Vztekle mrští sluchátkem do vidlice.
"Shání tě manželka. Už se nemůže dočkat!" Je sarkastická, naštvaná. A zraněná.
Hlavně zraněná.
Odmítnutí vždycky bolí. Rány se sice zhojí, ale jizvy zůstávají.
Dál a dál.
Obleče si gumovou zástěru.
Do ruky vezme sklapel.
Jistými tahy vede řez mužovou hrudí.
Tikot hodin. Zářivka osvětluje dveře a kreslí na ně stíny.
Jinak ticho a klid.
Takový, jaký bývá jen tady.
Na pitevně.
25.06.2008 - 12:04je to WOW i kdyz posledni veta posledniho odstavce nici cely ten dojem z toho...myslim, ze kazdymu dojde, ze dotycna je nekrofilka uz pri tom jak si oblika tu zasteru...ale jinak WOW na to neni co jinyho jeste rict.
18.05.2008 - 09:37Jo byla a stále je i na Literu, ale protože ji mám ráda, tak jsem se rozhodla zpřístupnit ji širšímu okruhu čtenářů :-)))) ( Aby si ty moje fantasmagorie v klidu užili. třeba i 2x). :-)
17.05.2008 - 21:09Páni, přísahala bych, že už jsem jí četla... Liter...? Že by? Každopádně je skvělá. Skvělá tak, až to řeže.:o)
17.05.2008 - 21:05Azure Sky
moc dobrá :)
PS: dneska jsem Tě hledal a nemohl jsem Tě najít ale už je to ok
vyhledávač tady asi rozlišuje malá a velká písmenka ;)
PS: dneska jsem Tě hledal a nemohl jsem Tě najít ale už je to ok
vyhledávač tady asi rozlišuje malá a velká písmenka ;)
07.04.2008 - 16:05Tak to je hodně drsný... Proto mám ráda mikropovídky, protože musí mít dobrou a šokující pointu:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zraněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Existence
Předchozí dílo autora : Až do konce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ŠAMOT [16], horsemanka [16], lucasss [15], mikema [15], Odette [13], Joevany [13], Alaric [7], AndersA [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
