Město zahalené v šeru

Město zahalené ve večerním šeru
tomu já se jenom směju
když vidím ty davy ztracených lidí
co kolem sebe se pořád rozhlíží
nemají cíl nemají kam jít
ale doufají že bude zase líp
drogy a chlast jsou prý záchrana

která vydrží až do rána
ráno se probouzí zase v depresi
kdepak je ten čas kdy byli nad věcí
Kam míří ti co žijí mezi námi
ti kterýma jsme šokováni
vidím holku co fetuje
protože ji její vysněný nemiluje
tam opodál kluk chce skočit pod vlak
prý ho tu nikdo nemá rad
a tak si říkám proč kolem nás je tolik
zloby a smutku
ale pramálo dobrých skutků
proč je nenávisti vice než li lásky
vzdyt láska je přeci pocit krásný.