|
|
Zastav se na chvíli.
Zavři oči, zhluboka se nadýchni
a představ si:
Lány luk tančící v lehkém vánku
a tu svobodu myšlenek.
Oranžovorudé zářící nebe,
v něm plující slabé rudé slunce
probouzející se zrovna ze spánku.
Zelené lesy zpívající basem,
soprány meluzín bruslících po vodní hladině křičící
a přizvukující středověkým dvojhlasům hor,
vysokých, mohutných a tajemných hor,
které tě doslova přenesou časem.
Bílé útesy lemující pobřeží,
vonný sráz plný drobných kvítků,
malou skalku,
kde našlo domov již nemálo skřítků,
kouzelných skřítků lásky, která tvoji duši konejší.
Líbí se ti to... Tak mi pověz,
proč temnotu buduješ?
Zavři oči, zhluboka se nadýchni
a představ si:
Lány luk tančící v lehkém vánku
a tu svobodu myšlenek.
Oranžovorudé zářící nebe,
v něm plující slabé rudé slunce
probouzející se zrovna ze spánku.
Zelené lesy zpívající basem,
soprány meluzín bruslících po vodní hladině křičící
a přizvukující středověkým dvojhlasům hor,
vysokých, mohutných a tajemných hor,
které tě doslova přenesou časem.
Bílé útesy lemující pobřeží,
vonný sráz plný drobných kvítků,
malou skalku,
kde našlo domov již nemálo skřítků,
kouzelných skřítků lásky, která tvoji duši konejší.
Líbí se ti to... Tak mi pověz,
proč temnotu buduješ?
Moc se mi líbí ta prostřední sloka. Lesy zpívající basem a středověké dvojhlasy hor mě nadchly. Ano, lesy jsou přece jenom asi většinou zelené. O to smutnější je, když mají být a nejsou. A ten konec se mi líbí taky. Budování je přece charakteristickým znakem lidské existence. Nepřišel jsem na výstižnější slovo. Ta otázka je pak dost znepokojující. Povedlo se ti to :-)
Ailin: Pravda, že ten název vznikl až po dokončení básně. A tu báseň jsem napsal jaksi improvizovaně :D
Líbí se mi... A ta otázka na konci je hodně hluboká - a patří tam. Protože o tom ta báseň je... o téhle otázce, adresované lidem. "Lidem".
Mitch Rowbrindger: Já nejsem žádný kritik a ani odborník, píšu jen abych se vykecala. A mě se líbí jak vše popisuješ. Ano, nadechni je bezesporu lepší. Zelený les proč ne, já znám lesy v tolikrát jiné barvami hýřící od jara do zimy od červené, hnědé až po bílé zimní...
Zamila
Celkově hezky popisná, to opakování je vcelku fajn gradace. Ale "budovat temnotu", to působí hodně budovatelsky po vší té lyrice :-D To fakt ne. A radši "nadechni" než "nadýchni". A jaká je ještě jiná barva lesů ? ;-)
Kouzlo seznamů. Právě čtu od Umberta Ecca Zpověď mladého romanopisce... krásný "seznam" přírodních výjevů i metafor. Oceňuji i velmi decentní rýmování.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lidem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Úplněk citů
Předchozí dílo autora : Den slunce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

