 08.01.2015 2 1275(6) 0 |
Neúnavně se deroucí, pocity prostupující kostmi lebečními, mířené tam
do všech niter.
Sebezničující a neúnosné pochody myšlenkových jednotek zahlcujících
stavy duševních krás. Převlečených a bránících se v rouše panenské přírody, té jež neváhala víru v lepšího vracet zemětřesením, tornády a povodněmi.
Svalujeme vinu jeden na druhého ve válce s příčinami vlivem temných myšlenek vůči této Zemi, na které před roky miliony Dobro a Zlo společně vládli v harmonii..
do všech niter.
Sebezničující a neúnosné pochody myšlenkových jednotek zahlcujících
stavy duševních krás. Převlečených a bránících se v rouše panenské přírody, té jež neváhala víru v lepšího vracet zemětřesením, tornády a povodněmi.
Svalujeme vinu jeden na druhého ve válce s příčinami vlivem temných myšlenek vůči této Zemi, na které před roky miliony Dobro a Zlo společně vládli v harmonii..
10.01.2015 - 01:19Devils_PIMP
Lenča: Problemem je to čím krmi rodiče a media svoje děti - kdyz Vidis maly decka ktery se sotva naucily chodit v pruVodu ukrajinskych neofasistu tak se ti dela zle
09.01.2015 - 11:39Na mě osobně to zapůsobilo dost silně. A ten závěr... Tenhle svět je zatím stále o dualitě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kdo z koho "G.O." : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : "je NEBO není"
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
