06.01.2015
10
Kaštany ztrácely listí
světla se míhala za oknem tramvaje
Strnule seděla na sedadle
Nesmála se

Měl v uších sluchátka
a oči jako kaštany anebo tabák
Že byla nevěděl

Bílé víno jí stouplo do hlavy
Měla červené tváře
kolem se vlnily představy-

Zemětřesení
taky jenom u ní v hlavě
jak rychle vykročil ven
Jen za ním šála vlála

Tak rychle odvrátila oči
předstírajíc klid s kapkou lhostejnosti
A stíny se jí smály
 09.01.2015 21:36
Sedmikrása: to jo, myslela jsem obyčejný ve smyslu, že si málokdo tohle dokáže uvědomit a prožít.. :) asi jsem nezvolila nejvhodnější slovo.. :))
 09.01.2015 21:35
Amelie M.: On vlastně vůbec obyčejný nebyl. Měl svoje kouzlo a sílu. Děkuju. :)
 09.01.2015 21:33
DDD: Děkuju moc, snažím se nespadat do stereotypního způsobu básnění. Další se tu časem objeví, však uvidíš, pokud o to ještě budeš stát.
mannaz: jayjay: Byl to takový okamžik. Vlastně moje zachycení není vůbec takové.. Ale děkuju! :)
 09.01.2015 21:28
Zamila: Děkuju, jsem ráda! :)
 09.01.2015 21:02
krásně jsi zachytila obyčejný okamžik.. moc pěkné ;)
 09.01.2015 11:53
 DDD
Tahle se mi vážně líbí... U podobných dílek mě většinou po chvíli odradí nekonečné omílání toho samého a strašlivej patos. Tohle má styl, švih, eleganci a je to nad věcí. Moc rád si přečtu další :-)
 09.01.2015 09:22
Hezky zachycený moment :-)
 07.01.2015 12:31
Nádherně, opravdově popsaný ´příběh´ :)
 07.01.2015 09:29
podzimní nálada, báseň s dobrým náběhem
 06.01.2015 23:29
 Zamila
Zajímavá a originální, líbí se mi :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.