|
Co všechno... s písní od Z. Navarové. Kočky.
 22.09.2014 6 1161(12) 0 |
Chtěla bych vrátit léto.
A prožít s Tebou barevný podzim.
Chumlat se do šál a zahřívat zkřehlé prsty o hrnek svařáku.
A s nadějí čekat na jaro.
vše opakovat nesčetněkrát
A prožít s Tebou barevný podzim.
Chumlat se do šál a zahřívat zkřehlé prsty o hrnek svařáku.
A s nadějí čekat na jaro.
vše opakovat nesčetněkrát
23.09.2014 - 07:21Severak: Zřejmě byl můj záměr, si vše nejdřív přečíst, pak poslechnout píseň a pak, když zaujme, tak znovu přečíst. Proč to naservírovat hned :) Navíc u mě v deníku by to možná tak nějak zaniklo.
23.09.2014 - 07:19Yana: Občas je třeba si to uvědomit. Báseň není záměrně smutná, je o něčem, co může být, když se budeme trocha snažit... a že se vše může stát znovu a znovu.. Otázkou je, jestli zrovna chceme, jestli je to to, po čem vážně toužíme. Děkuji :)
23.09.2014 - 00:32vložil bych to do deníku ať je to i s písní. Vyzní to hned jinak. http://www.youtube.com/watch?v=24g0VpUFArk
(uznávám ale, že píseň sio vezme velkou část pozornosti čtenáře)
(uznávám ale, že píseň sio vezme velkou část pozornosti čtenáře)
23.09.2014 - 00:05možná ta zmínka o Z.Navarový, přitom jen pár veršů a obklopila mě opravdu smutná nálada, ale zase nezkrotná touha, ještě větší než moje běžná...ŽÍT...tak abychom nikdy, nikdy nemuseli lkát nad tím, že nic už se nedá vrátit zpátky...děkuji za tu báseň
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Celoroční záležitost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : nezajímavá
Předchozí dílo autora : JInak se miluJÍ
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
