|
|
Krev ukápla na dlaždičky v tichu rána,
té kruté tváři jsem již zcela odevzdána,
červené oči jí svítí do dáli,
na bílé kůži dvě rudé kapky zůstaly.
Jsem tu odsouzena v bezmoci,
ručičky hodin jak by se posunuly k půlnoci,
už napíšu jenom krátké rozloučení,
než padnu do mdlob a všechno se změní.
Děsivá zkušenost reality tvrdé,
už nikdy nepůjdu na odběr krve.
té kruté tváři jsem již zcela odevzdána,
červené oči jí svítí do dáli,
na bílé kůži dvě rudé kapky zůstaly.
Jsem tu odsouzena v bezmoci,
ručičky hodin jak by se posunuly k půlnoci,
už napíšu jenom krátké rozloučení,
než padnu do mdlob a všechno se změní.
Děsivá zkušenost reality tvrdé,
už nikdy nepůjdu na odběr krve.
elisza: Klobouk dolu, souhlasím že i když je ti teprv 14 tak píšeš velmi dobře, těším se na další :)
Zamila
:-D Pěkná - a ačkoliv taková témata já, romantik, nemusím, líbí se mi :-)
Hezká mystifikace a na tvůj věk velmi dobře formálně zvládnutá báseň. Těším se na další.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

