Děvče od fontány

Vzpomínám na ten den když jsem tě spatřil stát u fontány
slunce svítilo a všude kolem kvetli lijány
oči si měla tak jasně nachové
tělo co mohou mít snad jen bohové
každý den sem se k té fontáně chodil dívat
slyšel tě pobrukovat si a zpívat
jednou tak když sem tam byl k večeru
byla už celkem tma a trochu při šeru
tys leželas tam nehybně na břiše
vedle tebe dva zlaté střevíce
když přišel jsem blíž spatřil sem tu hrůzu
měla si na sobě zakrvacenou zelenou blůzu
kdo byl ten kdo ti to udělal
co tě jen tak pro zábavu oddělal

a tak ted tu stojím smutně nad jámou
na rakev házím kytici s lijánou
a dál už nevím co více říct
zbyl mi jen žal a bláznivej chtíč
vím že tento text tu zustane navěky
tísíce let
a v dalších stoletích