Nekonečně konečná

Ta chvíle už je blízko, my budeme stát na konci,
já vím, ty víš, my oba jsme to věděli,
už od chvíle, kdy překročili jsme hranici,
tu tenkou čáru, za kterou jsme nikdy nechtěli.

Víš, spolu mohli jsme být vším,
mohli jsme roztočit náš svět,
jak mám teď vyrovnat se s tím,
že můžu tě jen jiné závidět.

Tak nemělo to být, tohle jsme nikdy nechtěli,
však uvěří nám někdo snad?
Že špatné úmysly v tom vůbec nebyly,
že já mám tě ráda a tys mě měl tak rád.

Po hříchu přijde rozhřešení,
tak proč slzy se mi derou z očí,
tvá blízkost a mé osamění,
i takhle láska někdy končí.

Jen pustá lítost zbyla nám,
vědomí, jak těsně jsme se minuli,
marný vzdor osudu je pryč a dál musíš jít sám,
zapomenout na život, co jsme nikdy neměli.

Chybíš mi…