Jiskra z oka co zapálila svět

Pomíjiví jak ďolíčky v loužích
s náhodou blesk – člověk
vyhlížíme kruhy do ztracena

Někteří trvanlivější asfaltu
vykončují nad chvílemi posledními
do paktů z našich činů povzdech
nese se senem, nasaje z jasu, prolétne létem
do shnilých kopřiv na rovu kašpárkovo
mumláme lámavou poetikou

Že to co je jen na nás, nedopadá k pasti
k ničemu řemeslníci, sviní krmiči přepomalí
savo za předkožkou upovídané, sek do latě
okno duše nejlépe lihem čištěné, při mrdu prd
zmoklí pošťáci, zprávy krvavé
pokrývači spálení, krovy zrzavé
lesáci usmolení, větve vrzavé

Návrat bez odchodu, město bez obchodu
vyvraceči utopení v skrytých pochybách
provozem předem zastřelení, dumají o rybách
jojo utržené, štěkot bezhlavého, ego óda

Yeah black poetry, barevný svetry, u garáže setry, milenci sestry, lapači lepry, nervy na vratech, plech v kabátech, calex a černobílý fotky, magnetky z blešáků, vzpomínky, který neumí vytěsnit ani psycholog, možná kdyby to byl pokrytec, spíš jen lže. Happy hou, kam furt jdou, ptá se i dement, tóninou houpavou, kam to čpíme své dny? Pak sežere zákusky pro celou rodinu svou, společností spodinu vyvolenou, s ní chcípnout, radši si jde pustit, kde nic není, než hloubat nad holuby z nosů soch, den na salámu, zdražilo všechno kromě chlastu, místo ústní vody na dlaždice pastu, kukurukukú, dávali si po malejch, koukali po jinejch, brali se mladí, čím dál tím víc velkých věcí jim nevadí, maličkostí vhkých osazení, už to slovo. Něžný, hodný, chytrý, jiskrný, krásný, charismatický, bohatý, voňavý, chápavý, citlivý drsňák, poslušný samorost, usmívavý zadumanec, učesaný, oholený divoch, inteligentní blbec, chudák k pozvednutí, čerstvá hlína, čaj s rumem na pólu.
All right members of the night, we are gonna win this fight. Další pivovar, který si radší nechá ten svůj patok vyrábět kdesi za dálnicí. Bizon v Čížicích. Když tudy jedu, tak fakt nemám chuť na zastávku. Po ploše, která se třikrát rozsypala. U řeky obsypaný dědkama pod zbytečnou přírodní rezervací. Tam je fakt lepší dělat, že nic neumíš. Tajně se o samotě zmašťovat, ze srandy krást pipinám pepřáky z kabelek, plácat horníky po předklonu, čelit učitelům, když je to nejmíň vhodné, roztékat se po vráskách světa, pod proudem schoulený komíhat s raky na všechny strany, uprostřed nebe si to nerozmyslet, řešit jakou barvu ponožek si vzít na chodník z hřebíků, propadnout se po kolena do zpuchřelých zbytků z takzvaných nezbytností, nudných nutností, třepotavý odlesk váhavé tváře v pradávné dani za štěstí, čaj stydne, prostředí teplá, šero jak v uchu. Průtokový ohřívač, otrok fabriky na hovna. A vůbec šešulko, je to dost divný, že nás má ještě někdo rád. Nás, chápeš? Když je stejnak všechno pomíjívý jako ten ďolík v kaluži. Stačí umět rychle hodit cementem a máš kráter na pár let. Taky se to dá srovnat protipohybem. Nepřemýšlet, nový sport. Svými stavy taví davy. Jiskra verus tunová kra. Trnová hra? Fuj jelimane zkrachovalý, otazník je docela ošklivej.