Matrjoška 7/7

Červen 1995, Karlovy Vary

Prohlížel si výzdobu stropu kostela sv. Petra a Pavla. Takové malby v životě neviděl. To bylo asi tím, že se zatím nikdy moc nedíval nad sebe. Za poslední dva měsíce objevoval nové perspektivy života kolem sebe. A hlavně také sám v sobě.
Kněz právě držel v rukách nad hrncem se svěcenou vodou malou Marionu. Blízko něj stála Naďja oblečená ve svých nejlepších svátečních šatech. Vedle sebe měla kmotra holčičky. Medvěd stál za vysokým, padesátiletým mužem, v drahém, černém obleku a ruskými rysy v obličeji. Za nimi postávalo několik příbuzných a kamarádů, společně s Carem a Voloďou.
Jeho rodina ho podržela. Už si myslel, že společně s malou a manželkou skončí v betonové jámě, ale firma se zachovala lidsky. Hlavně ho zachránil Car. S Voloďou obstarali nějaké papíry a do týdne měli oficiálně adoptovanou holčičku z Ukrajiny. Úředníci byli taky jenom lidi, a když se jim dalo něco do kapsy, dokázali být neskutečně štědří a lidští.
Za kmotra jí šel Patriarcha, vedoucí celé organizace. Medvěd chtěl původně Cara, ale když se nabídl sám velký Patriarcha, byla to velká pocta. Vlastně tím vším říkal, že se jim a malé Marioně nic nemůže stát. Lepšího patrona a opatrovníka si ani zvolit nemohla. Samozřejmě kromě Boha.
Pop začal namáčet malou holčičku do vody. Koupání doma jí nevadilo, ale teď se rozplakala. Ten vousatý muž jí nevyhovoval, byla zvyklá jen na své dva nové rodiče. Medvěd se díval na ženu, jak nenápadně zatajuje dech. Za pár týdnů se u ní mateřský instinkt rozhořel naplno. Už věděl, proč tak chtěla být máma a proč se trápila, že nemůže mít děti. Uměla být totiž moc dobrá máma.
Kněz odříkal modlitbu a zbavil jí všech hříchů. Docela příhodné na to co si zažila. Aspoň někdo v rodině měl čistý štít, pokud to tak opravdu platilo.
Medvěd pomalu uzavíral svoji kapitolu v Praze. S Carem se domluvil na zřízení obchodu s auty a díly na Moravě. Přes realitku si našel dobrý dům u hraničního města Valtice. Vybere úspory a s ženou se tam do půlroku nastěhují. Navíc Voloďa říkal, že půjde s nimi, protože by bez něj byla v Praze nuda.
Když se věci mění, mají se měnit pořádně.
Obřad skončil. Ženy se shlukly kolem holčičky. Naďja jen zářila a své dítě jim ukazovala. Mariona, se po koupeli hned vzpamatovala a vesele pokukovala po světu, jak na ni bylo typické. Byla veselé miminko.
Medvěd ještě přešel ze slušnosti k Patriarchovi, jenž musel ihned odejít za další prací. Staral se jak o malé ryby, tak i o velké politiky, co měl v hrsti. Prostě vyčerpaný obchodník velké firmy.
„Děkujeme, pane. Je to vážně čest.“
Patriarcha se pousmál a dal Medvědovi ruku na rameno. „Pro mě to byla také čest. Ať se vám, i jí, daří. Rodina musí držet pospolu.“
Medvěd pokýval hlavou a přešel k Voloďovi s Carem. Ti mu potřásli rukou. Jim také musel poděkovat za to, co pro něj udělali a dělají.
„Jsme vám s Naďjou vděční. Opravdu.“
„Jasně, jasně, blablabla… No… Maškaráda skončila, tak už jí můžeme konečně zapít?!“ zeptal se s veselým úšklebkem Voloďa a už tahal ze saka placatku s vodkou.