Někdy jsou počítače moc dlouhé... :D
přidáno 02.10.2013
hodnoceno 7
čteno 960(12)
posláno 0
Za víky krabic
skryla se zášť,
pod pláště umění,
skryly své slzy,
umělci bez nadějí.

Nad kávou,
vroucí tekutinou,
smísila jsem slova
do nekonečných tahanic
kolem nekonečna.

Za železnými dveřmi
zamkla jsem samotu
a všechny pocity,
které sem nepatří.

Do úsměvů
vložila jsem úsilí
padlých snílků,
aby jejich cíle postoupily
blíže k oblakům.

Skryla jsem svá křídla,
odhodlala se žít,
v realitě jsem sklonila hlavu,
abych pod lavocemi předmětů
mohla psát básně
a nebála se konce.
přidáno 03.10.2013 - 14:55
Yana: Vlastně máš pravdu. Je to hlavní smysl básně, i když je na každém čtenáři, jak si to přebere. :)
přidáno 03.10.2013 - 09:04
tohle dílko mi připadá takové jak to vyjádřit okázalé, máš velkou slovní zásobu, to je z tvých básní vždy zřejmé, ale asi mi teprve teď když píšu komentář došlo, že je to o tom že vlastně začínáme žít ve virtuální realitě, svěřujeme se krabicím, svým "přátelům", že vlastně už ani neumíme žít, je to tak?
přidáno 02.10.2013 - 20:58
mannaz: ŽblaBuňka: Děkuji oběma. :)
přidáno 02.10.2013 - 19:56
hezké
přidáno 02.10.2013 - 16:51
Moc hezká. Co jen se do plechových krabic vejde :-)
přidáno 02.10.2013 - 10:19
oslov radek: Díky, potěší. :)
přidáno 02.10.2013 - 10:04
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V krabicích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Duchové obrazů
Předchozí dílo autora : Nikam nepatříš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku