|
*kdo uhádne mou inspiraci?
 27.09.2013 9 1948(24) 0 |
Rozmáchlými tahy tenkým štětcem,
jak by zaháněl snad stíny
mladý malíř, stává se zde starým věštcem
a doznává se z viny.
Z tenké rudé linky rozpůlené noci
z popela a prachu vášnivého prázdna,
ze zakázané smyslnosti v jeho nahých bocích
co udělaly z něho bezduchého blázna.
A prázdné plátno plné viny,
němé noci, co vystřídaly činy,
temná duše, přelétavé stíny,
a to plátno,
plné černé slonoviny.
jak by zaháněl snad stíny
mladý malíř, stává se zde starým věštcem
a doznává se z viny.
Z tenké rudé linky rozpůlené noci
z popela a prachu vášnivého prázdna,
ze zakázané smyslnosti v jeho nahých bocích
co udělaly z něho bezduchého blázna.
A prázdné plátno plné viny,
němé noci, co vystřídaly činy,
temná duše, přelétavé stíny,
a to plátno,
plné černé slonoviny.
29.09.2013 - 18:37Když mi bylo patnáct, tak jsem takhle určitě nepsal. To ber jako velkou pochvalu.
28.09.2013 - 20:55Luka
moc dobré
27.09.2013 - 20:21Cvokhauz: ŽblaBuňka: slnečnica: Rezavá Plechovka:
Rezavá Plechovka:díky, vážím si toho, protože je dobrá 2x
slnečnica: díky, vážím si toho, protože je to od tebe ;)
ŽblaBuňka: taky dík :)
Cvokhauz:díky... co máš proti zhnilotině? :D
Rezavá Plechovka:díky, vážím si toho, protože je dobrá 2x
slnečnica: díky, vážím si toho, protože je to od tebe ;)
ŽblaBuňka: taky dík :)
Cvokhauz:díky... co máš proti zhnilotině? :D
27.09.2013 - 20:12Cvokhauz
Já už ji uhádla, heč! Sice jsi mi v podstatě vyhláskoval jméno, ale co :D A jsem ráda, že zhnilotina zmizla.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vrány na plátně. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bůh
Předchozí dílo autora : Kolotoč
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
