Nocturno

Koukám z okna

a vítr se otírá o vysoké topoly

v dálce jen silueta kostela



ne, vážně to nebolí



všechno to zmizelo



ranní mlha nad rybníkem

změnila se v smradlavý smog



mám špinavé ruce

černé od mojí duše

co pouští barvu nálad podzimu



jsem samorost



co zmizel

pod nánosem zšedlého sněhu

jenž tiše padal na industriální vísku



pomalu tál

nad touhami skryté osobnosti

hořkého pelyňku

dávno zapomenutých dětských schovávačkách

v pokakaném písku



v hlavě zrní

hlava je vlastně televize bez obrazu

a oči vidí

vše co bolí

vše co hladí



a za nimi se míhá to

co nikdy říct nedokážu



a je jedno

jakou kdo vlastní barvu očí

tohle nejsou karty

sázky se nevypíšou

možná jen vybrečí

v tichosti kartonových zdí a povlečení paneláků



ale zase

to nemá cenu

furt se trápit



dumat

nad tím co odlétlo s vlaštovkami



a hledat pravdu v láhvi ?



ale která je ta pravá





která pravdu dá mi....