|
.....asi už hodně potřebuju jaro ....nebo ještě líp léto ......slunce , teplo, všude spousta kytek ....:-)
 15.02.2008 2 967(10) 0 |
Tančím si po loukách,
nohy mám bosé ...
Oči si omývám
v chladivé rose ....
Trhám si kytky
co kolem kvetou
do něžného věnečku
ruce je spletou ....
Hodím ho po proudu ,
svůj pozdrav do dálky ...
Nese své poselství
jak bílé obálky ...
Vítr mě pohladí
svou něžnou dlaní ...
Tančím- už k západu
slunce se sklání ...
Jsem víla Amálka
ve vlasech korálky ...
Pohled mám modravý ...
Dívám se do dálky ....
Tancuju s motýly
od svítání do setmění ....
A vím, že ten další soumrak
vždycky mě trochu změní ...
nohy mám bosé ...
Oči si omývám
v chladivé rose ....
Trhám si kytky
co kolem kvetou
do něžného věnečku
ruce je spletou ....
Hodím ho po proudu ,
svůj pozdrav do dálky ...
Nese své poselství
jak bílé obálky ...
Vítr mě pohladí
svou něžnou dlaní ...
Tančím- už k západu
slunce se sklání ...
Jsem víla Amálka
ve vlasech korálky ...
Pohled mám modravý ...
Dívám se do dálky ....
Tancuju s motýly
od svítání do setmění ....
A vím, že ten další soumrak
vždycky mě trochu změní ...
16.02.2008 - 00:11za sto korálků, pavlis, já nevím ale ty jseš snad automat na krásné básně :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Víla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Protože ......
Předchozí dílo autora : Bojím se ....
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
