Postmoderně naturalistický televizní seriál, devátá epizoda: Koná se oslava "posledního zvonění", na programu je divadelní představení na motivy Medvídka Pú a pásmo recitace a zpěvu. Ester Krejčí však oslavu odmítá. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz/
přidáno 07.08.2013
hodnoceno 5
čteno 1706(6)
posláno 0
Osoby:
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
KŇOUR (muž, 22) -- student
LARIS (muž, 19) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
RADEK (žena*, 19) -- student; FtM transsexuál
VOJTĚCH VERNER (muž, 19) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 19) -- student
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
ZORANA (žena, 20) -- student, na invalidním vozíku
VERUNA (žena, 11) - student primy A (v kostýmu Prasátka)
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 36) -- třídní profesor
MARTIN POLÁK (muž, 19) -- student oktávy C
MODRÝ RYTÍŘ (muž, 19) -- student oktávy C v modrém kostýmu
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč
HLAS Z PUBLIKA (muž, 18) -- neznámý student sledující představení
ANTONÍN RUSOVSKÝ (muž, 65) -- ředitel
SEVERÍN SRP (muž, 52) -- profesor biologie



1. Čas (1)

(Titulek:) Středa 9. 2. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Středa, 9. února 2011.



2. Předzpěv

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Ester Krejčí si čte noviny, vedle ní sedí Nikita Král, něco si programuje na notebooku a ničeho si nevšímá.

Do třídy vejde Barbora Janů; pláče, v ruce držíc batoh.

ESTER KREJČÍ: (Odloží noviny a podívá se na Barboru Janů.) Hm...

Z chodby přichází Tamara Janů s batohem na zádech. Začne nahlas recitovat.

TAMARA JANŮ: Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stůj, noho! (Zastaví se.) Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled, (Krátce vzhlédne ke stropu.)
neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.

Barbora Janů přestane plakat a dál jen sleduje sestru. Ester Krejčí si je udiveně prohlíží.

TAMARA JANŮ: Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou
v těchto krajích na tvou, Slavie, šíji chopil.
Horší nežli divé války, hromu, ohně divější,
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.

Ó, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
ó, krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:

Krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval,
aj, oněměl již, byv k ourazu zášti, jazyk.
A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil?
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?

Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,
tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky!
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.

ESTER KREJČÍ: (Vypadá velmi udivená.) Tamaro Janů?

TAMARA JANŮ: Ano?

ESTER KREJČÍ: (Chvilku váhá, co říct.) Mohu vás poprosit o vysvětlení, proč mi tu ve středu ráno před vyučováním recitujete úryvek z díla Jana Kollára?

TAMARA JANŮ: Moje vinná réva včera říkala, že na posledním zvonění se bude zpívat, tak se sestrou trénujeme. Sestra trénuje pláč a já recitaci.

BARBORA JANŮ: Sestra totiž neumí plakat. (Vzdychne si.)

ESTER KREJČÍ: Aha. Ale poslední zvonění bude až za tři měsíce. Není to trochu předčasné?

TAMARA JANŮ: (Zamyslí se.) Možná. To mě nenapadlo.

BARBORA JANŮ: Ester Krejčí má pravdu. Nechme to na duben.

TAMARA JANŮ: Dobře.

Sestry Janů se vydají ke svým lavicím.



3. Plánování

Vedlejší místnost fitness centra. Ester Krejčí a Moje vinná réva spolu pojídají pizzu.

ESTER KREJČÍ: Tamara Janů říkala, že na programu posledního zvonění bude hromadný zpěv.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, dáme ho hned za vaši scénku z Medvídka Pú.

ESTER KREJČÍ: To už jste mohli rovnou vymyslet hromadnou koupel.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale mně se to líbí. Představuji si to tak, že každý ze třídy si zvolí, nebo vymyslí nějakou báseň či píseň, kterou má rád, a tu tam pak předvede.

ESTER KREJČÍ: (rozhodně:) Já ne.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí! Vždyť už jsme tam zařadili scénku, ve které budete moci hrát Ijáčka, jak jste si přála!

ESTER KREJČÍ: To je jediný důvod, proč na tu akci vůbec jdu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak alespoň z našeho přátelství...

ESTER KREJČÍ: Jen díky našemu přátelství jsem ochotna s vámi na toto téma diskutovat.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vzdychne.)

ESTER KREJČÍ: Zastávám názor, že nedůstojná iracionální rituální exhibice, která je v oblasti završování středoškolského vzdělání tradicí, jej antimorálně dehonestuje. Budu tolerovat vaše jednání, ale kolaboraci ode mě nežádejte. Svoji důstojnost si chci zachovat; proto jediné, co pro tu akci udělám, bude to, že budu ve své scénce hrát roli moudrého zádumčivého osla.



4. Čas (2)

(Titulek:) Čtvrtek 19. 5. 2011


HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 19. května 2011.



5. Přípravné práce

Školní tělocvična, dopoledne. Na jednom z konců tělocvičny stojí vyvýšené, ještě ne zcela dostavěné pódium vybavené zadní stěnou, aby za něj nebylo vidět. Na konstrukci pódia pracuje kolem deseti studentů, mezi nimi Vojtěch Verner, Melanie Navrátil a Moje vinná réva.

Přichází Ester Krejčí s batohem na zádech. Zastaví se zhruba čtyři metry od pódia a sleduje studenty při práci. Moje vinná réva si jí všimne a přijde k ní.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Přišla jste nám pomoci?

ESTER KREJČÍ: Ne. Jen vás psychicky podpořit. Nebudu vám pomáhat s něčím, s čím nesouhlasím.

MOJE VINNÁ RÉVA: (vyčítavě:) Ach, Ester Krejčí! My tu budeme pracovat a vy se na nás budete jen dívat? Tak si představujete přátelství?

ESTER KREJČÍ: (Mlčí.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Víte co? Jste zlá!

ESTER KREJČÍ: Mám raději jít domů?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, jste moc hodná, že jste za námi přišla. (Zamyslí se.) Au. (Chytne se za hlavu.) Promiňte, jsem nějaká zmatená.

ESTER KREJČÍ: To je v pořádku. Etické soudy bývají komplikované. Držte se v tomto případě toho, čemu věříte.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře.

MOJE VINNÁ RÉVA: A nezapomeňte zítra přijít už v sedm hodin, budeme mít generální zkoušku té scénky.

ESTER KREJČÍ: Přijdu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

Moje vinná réva odejde pokračovat v práci. Ester Krejčí dál sleduje stavbu pódia.



6. Čas (3)

(Titulek:) Pátek 20. 5. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pátek, 20. května 2011.



7. Poslední zvonění

Třída (oktáva B) ráno. Na nástěnce visí reklamní leták s nápisem:
┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Cítíte se bezpečně na letním táboře? │
Sexuální obtěžování skautů - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘

Ve třídě zatím za katedrou sedí Nikola Merlinová a na svých místech jsou Barbora Janů, Tamara Janů, Kňour, Laris, Moje vinná réva, Radek, Jana Zlomilová, Zorana, Bernard Koniklecový v kostýmu medvídka Pú¹, Ester Krejčí v kostýmu Ijáčka², Melanie Navrátil v kostýmu Králíčka³ a Vojtěch Verner v povedeném kostýmu Tygra⁴. Všichni přítomní klidně sedí a zřetelně se nudí. (Kromě Ester Krejčí a Tamary Janů, na kterých to není znát.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přihlásí se.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Iris Narcis?

MOJE VINNÁ RÉVA: Kdy už bude to poslední zvonění?

NIKOLA MERLINOVÁ: Chápu vás. Také se nemohu dočkat, ale vše má svůj čas.

TAMARA JANŮ: (Přihlásí se.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Poslední zvonění bude dnes v osm čtyřicet pět.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ano, ale myslím, že to už všichni vědí.

TAMARA JANŮ: Ale Moje vinná réva se na to ptala.

NIKOLA MERLINOVÁ: Já myslím... (Mávne rukou.) To je jedno.

Nuda pokračuje. Barbora Janů, hledíc z okna, si vzdychne. Venku je nádherný, prakticky letní den.

Zvonění.

Studenti se začnou rychle připravovat k odchodu na oslavu.
──────────────────────────────────────────────
¹ žluté tričko a kalhoty
² oslí uši na hlavě, těsný šedý svetr, šedé kalhoty
³ králičí uši na hlavě, jakési bílé huňaté šaty
⁴ oranžová kombinéza pomalovaná černými pruhy



8. Moudrý osel

Šatna tělocvičny⁵. Jsou zde Bernard Koniklecový, Vojtěch Verner, Ester Krejčí, Melanie Navrátil, Veruna⁶ a Laris. Ester Krejčí leze po čtyřech.

ESTER KREJČÍ: (Přileze k Vojtěchu Vernerovi.) Vojtěchu Vernere, připnul byste mi už ocas?

VOJTĚCH VERNER: Určitě.

Vojtěch Verner vytáhne z batohu kus šedé látky a lepící pásku. Obejde Ester Krejčí, klekne si a připevní jí jej nad hýždě.

K Melanii Navrátil přijde Veruna.

VERUNA: Už se hrozně těším, až to bude naostro.

MELANIE NAVRÁTIL: (spokojeně:) Já také. Ráno vám to šlo bezvadně, byla jste úplné Prasátko.

VERUNA: Děkuji.

K Melanii Navrátil přijde Laris.

LARIS: Takže já jsem ten Kryštůfek Boubín, že ano?

MELANIE NAVRÁTIL: Robin! Jmenuje se Kryštůfek Robin!

LARIS: Určitě?

MELANIE NAVRÁTIL: Snažte se. Ráno vám to docela šlo, když jsem vám vysvětlila, že nejste Mrakoplaš⁷.

LARIS: To ano. To mi hodně pomohlo. Ale to jméno mi pořád nejde do hlavy. Jak že se to jmenuji?

Do místnosti vejde Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jste na řadě. Oktáva A už skončila.

MELANIE NAVRÁTIL: Výborně. Seřaďte se za mnou! (Postaví se ke dveřím.) První půjdu já. Za mnou medvídek Pů, pak Prasátko, Tygr, Ijáček a nakonec Kryštůfek Robin.

Studenti se za Melanii Navrátil seřadí do řady.

LARIS: Proč mám být poslední?

MELANIE NAVRÁTIL: Abyste udělal menší ostudu. Tak! Jdeme!

Řada studentů odchází ze šatny. Ester Krejčí stále leze po čtyřech.
──────────────────────────────────────────────
⁵ Čtvercová místnost zhruba 5 x 5 metrů. Na jedné straně úzké okno u stropu, na protější stěně dveře. Levá boční stěna je obeskládána kovovými skříňkami. Na pravé stěně jsou dveře pěti převlékacích kabinek.
⁶ Veruna je v kostýmu Prasátka -- růžová kombinéza.
⁷ Mrakoplaš je zbabělý čaroděj ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. Vyznačuje se schopností přežít i v situacích, kdy se to zdá velmi nepravděpodobné, schopností dostávat se do situací, kdy tuto schopnost potřebuje, a neschopností ve všem ostatním, zvláště v magii.



9.1. I já?

9.2. Slávy dcera

MOJE VINNÁ RÉVA: (na mikrofon:) Následuje chvilka recitace a zpěvu. Jako první vystoupí sestry Barbora a Tamara Janů.

Moje vinná réva odejde z pódia. Na pódium vystoupí sestry Janů. Tamara Janů drží v ruce kus vodovodní trubky.

Barbora Janů se rozpláče, Tamara Janů začne recitovat.

TAMARA JANŮ: (Ukáže rukou kolem sebe.) Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stůj, noho! Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze (Vzhlédne ke stropu.), Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku (Ukáže na převrácenou židli na jevišti.),
jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.

Barbora Janů přestane plakat.

TAMARA JANŮ: Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou (Pozvedne kus trubky.) v těchto krajích na tvou, Slavie, šíji chopil.
Horší nežli divé války, hromu, ohně divější,
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.

Ó, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
ó, krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
(Ukáže rukou doleva.) Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
(Ukáže rukou doprava.) od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:

Krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval,
aj, oněměl již, byv k ourazu zášti, jazyk.
A kdo se loupeže té, volající vzhůru (Ukáže prstem ke stropu.), dopustil?
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé? (Rozevře náruč.)

Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,
tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky!
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.

Sestry Janů se ukloní, publikum krátce zatleská.



10. Odchod

Šatna tělocvičny, prázdná. Otevřou se dveře jedné z převlékacích kabinek. Vyjde z ní Ester Krejčí v běžném oblečení (černá mikina) s batohem na zádech. Míří ke dveřím. Odejde ze šatny.



11. O princi Fedorovi

Školní tělocvična. Na pódiu stojí Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: (do mikrofonu:) Následuje společné vystoupení Bernarda Koniklecového a Zorany.

Moje vinná réva odejde z pódia. Bernard Koniklecový vyveze na pódium Zoranu. Společně pak začnou procítěně recitovat.

BERNARD KONIKLECOVÝ A ZORANA: Dávno tu byly pusté bory,
bezejmenné zelené hory.
Poslové tu dvěma bloudili směry,
dáda král bědoval, měl čtyři dcery.

Na své prosté chotě radu
dal vzniknout novému hradu.
Na Modrém kopci, kde dlel modřín,
povstal z klína Modrohradu syn.

Vážil si starců, jejich moudrosti,
cestovatelům naslouchal dosti;
král však jednou k jeho lítosti
zval mít choť jeho povinností.

Tak směrem na Polsko byl vezen Fedor
tím průsmykem temným pod masivy hor.
V cestě byl kámen, vyhnout se mu nešlo,
k dopravní nehodě tam v lese došlo.

Hledali prince, špatně nejspíš,
nalezli jenom s jehličím kříž,
avšak princ přežil přírodě blíž,
s vrchů sestoupil pod hory níž.

Našel si dívku, jež byla sličná,
prostá a přímá, nikdy však pyšná;
v Podhoří Fedor s dívkou šťastně dlel,
než čas jejich osudu nadešel.

Bernard Koniklecový se ukloní, Zorana úklonu jemně naznačí. Publikum jim zatleská. Zatímco Bernard Koniklecový odváží Zoranu z pódia, k mikrofonu přijde Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: (do mikrofonu:) Následuje vystoupení našeho třídního vynálezce Vojtěcha Vernera.

Moje vinná réva odejde z pódia, na pódium přijde Vojtěch Verner, držící papír formátu A4. Začne důrazně a srozumitelně recitovat z papíru.

VOJTĚCH VERNER: Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary, over many a quaint and curious volume of forgotten lore. While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping, as of some one gently rapping, rapping at my chamber door. 'Tis some visiter,' I muttered, 'tapping at my chamber door.

Only this, and nothing more.'




12. Meditace

Rozšířený úsek podzemní chodby osvětlený zářivkami. Ester Krejčí zajde za roh, kde u stěny stojí dlouhá dřevěná lavička, odloží batoh a posadí se na ni. Je ticho, je slyšet jen Esteřin dech. Zavře oči a klidně sedí.

Kolmo k stěně, u které stojí lavička, se zde nachází prosklená stěna se skleněnými dveřmi. Za stěnou visí černá plachta, takže vypadá, jako by šlo o černé sklo. Na dveřích visí cedule:

PLAVECKÝ BAZÉN
NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN

Ester Krejčí klidně dýchá.

ESTER KREJČÍ (M. O.): (myšlenky:) Neměla bych se tam vrátit? Vždyť mi na nich záleží, hlavně na Mojí vinné révě.

ESTER KREJČÍ (M. O.): To mám sledovat, jak se ztrapňují?

ESTER KREJČÍ (M. O.): Třeba to nebude taková katastrofa.

ESTER KREJČÍ (M. O.): Ale co když mě zase postříkají?

ESTER KREJČÍ (M. O.): Budu opatrná.

Ester Krejčí otevře oči, vezme batoh, vstane a odchází zpět, odkud přišla.



13.1. Píseň práce

Školní tělocvična. Ester Krejčí přijde k zábradlí ochozu a shlíží na dění na pódiu a kolem něj. Vojtěch Verner zatím recituje.

VOJTĚCH VERNER: 'Be that word our sign of parting, bird or fiend!' I shrieked, upstarting.
'Get thee back into the tempest and the Night's Plutonian shore!
Leave no black plume as a token of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken! - Quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart, and take thy form from off my door!'

Quoth the raven: 'Nevermore.'

And the raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
on the pallid bust of Pallas just above my chamber door;
and his eyes have all the seeming of a demon that is dreaming,
and the lamp-light o'er him streaming throws his shadow on the floor;
and my soul from out that shadow that lies floating on the floor -

shall be lifted? -- Nevermore!

Vojtěch Verner se ukloní, publikum krátce zatleská. Vojtěch Verner odejde z pódia. K mikrofonu přijde Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: (na mikrofon:) A jako poslední vystoupí náš předseda třídy - Melanie Navrátil.

Moje vinná réva odejde z pódia, na pódium vystoupí Melanie Navrátil a začne zpívat.

MELANIE NAVRÁTIL: Ó, zazni písni vznešená
o práci, která vrozena
přírodou lidstvu jest.
Vše, čeho člověk užívá,
z šlechetné práce vyplývá.
Buď práci čest! Buď práci čest!

Ta práce - dáda pokroku
a s ní armáda otroků
jde hájit svoji čest.
Zásada naše na světě
po šťastném boji rozkvete.
Buď práci čest! Buď práci čest!

Melanie Navrátil se ukloní a odejde z pódia. Publikum jí krátce zatleská. K mikrofonu přijde Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: (do mikrofonu:) A to je od oktávy B vše.

Moje vinná réva odejde z pódia, k mikrofonu přijde Martin Polák.



13.2. Konec civilizace

MARTIN POLÁK: (do mikrofonu:) A nyní - po pásmu nudy - vám oktáva C přináší co? No přece zábavu! A jakou? Sprejování!

MARTIN POLÁK: (Začne s rytmickým důrazem provolávat:) My chceme sprejovat! My chceme sprejovat!

K Martinu Polákovi se postupně přidává část publika. Ester Krejčí odejde od zábradlí.

MARTIN POLÁK: My chceme sprejovat! My chceme sprejovat! My chceme sprejovat! My chceme sprejovat! My chceme sprejovat! My chceme sprejovat!

Dole kdosi rozhodí po podlaze větší množství modrých sprejů. Několik hochů začne křičet, popadne spreje a začne stříkat kolem sebe. Ke křiku se přidá i několik dívek (ačkoliv zřejmě z jiných důvodů).

Jana Zlomilová⁶ stojí v rohu tělocvičny a přemlouvá hocha, který na ni míří sprejem, aby nestříkal.

JANA ZLOMILOVÁ: Ne! Prosím ne.

Přiběhne jiný hoch a nasprejuje Janě Zlomilové na sádru modrý flek. Pak oba hoši utečou.

Jana Zlomilová se chytne za čelo, vypadá nešťastně. Přijde k ní Moje vinná réva v modře posprejovaném tričku.

JANA ZLOMILOVÁ: (nešťastně:) Proč já? Proč zrovna já?

MOJE VINNÁ RÉVA: To bude dobré, jsem tu s vámi. Pojďte, půjdeme pryč. (Nabídne jí ruku.)

Jana Zlomilová se chytne Mojí vinné révy a ta ji pomalu odvádí.
──────────────────────────────────────────────
⁶ Se sádrou na noze (v důsledku událostí na konci epizody Definice dendrofilie).



14. Poslední útočiště

Podzemní chodba u brány serverovny osvětlená zářivkami. Je slyšet hukot klimatizace serverovny. U automatu na konci chodby postávají Ester Krejčí, Melanie Navrátil, Vojtěch Verner, Bernard Koniklecový a Zorana.

MELANIE NAVRÁTIL: Nevíte, kde je Laris?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Myslím, že odešel se sestrami Janů a Verunou.

MELANIE NAVRÁTIL: Až ho zase uvidím, musím mu vynadat za to, jak zkazil tu poslední repliku. Ať si mě nepřeje!

ESTER KREJČÍ: Nebuďte, prosím, na něj tak neadekvátně přísná. Podle mého názoru si to nezaslouží.

MELANIE NAVRÁTIL: Zaslouží. Měl se víc snažit.

ESTER KREJČÍ: Mně připadá, že se snažil dost. Však právě s ohledem na své mentální schopnosti evokující představu sedmdesátiletého starce s Alzheimerovou chorobou dostal roli zahrnující jen tři repliky na úplném konci hry.

Přichází Moje vinná réva s Janou Zlomilovou.

MELANIE NAVRÁTIL: Ale normálně přece tak tupý není; na zkoušení se naučit zvládne, tak nevím, proč mu dělají takový problém tři repliky.

MOJE VINNÁ RÉVA: (udiveně:) Co tu všichni děláte?

Ester Krejčí a Melanie Navrátil se na Moji vinnou révu podívají.

ESTER KREJČÍ: Nepochybně si každý z nás ověřuje, že o tomto tajném místě ví jen on.

MOJE VINNÁ RÉVA: Takže už není tajné?

Ester Krejčí pokrčí rameny.

VOJTĚCH VERNER: (Prohlíží si bránu serverovny.) Co myslíte, je to švédská, nebo švýcarská ocel?

ESTER KREJČÍ: Kdyby to vyráběli dnes, byl by to nabarvený sádrokarton.

Vojtěch Verner se zasměje.

MELANIE NAVRÁTIL: Už asi půjdu. Přeji vám všem šťastný svatý týden a úspěšnou maturitu.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Vám totéž.

ZORANA: My už také půjdeme. Viďte? (Koukne na Bernarda Koniklecového.)

BERNARD KONIKLECOVÝ: Dobře.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Na shledanou.

VOJTĚCH VERNER: Na shledanou.

Melanie Navrátil a Vojtěch Verner odejdou, Bernard Koniklecový odveze Zoranu.

ESTER KREJČÍ: Musím vás pochválit, Moje vinná révo. To pásmo recitace nebyla taková katastrofa jako podle mé prognózy. Vlastně mi nakonec bylo docela sympatické.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vy jste tam byla?

ESTER KREJČÍ: Viděla jsem konec.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Děkuji. Ale ve skutečnosti to organizovala Melanie Navrátil. Já jsem jen dělala moderátora. A ta scénka s medvídkem Pú se vám také moc povedla. Byl by z vás skvělý scénárista.

ESTER KREJČÍ: Děkuji. Ale stejně se domnívám, že jsem to mohla napsat lépe.

ESTER KREJČÍ: A, mimochodem, jak jste spokojená se svým novým vzhledem?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Podívá se na svoje na modro nasprejované tričko.) Budu se muset poradit s dádou, zda je nějaká šance to vyprat.

JANA ZLOMILOVÁ: Mně zase postříkali sádru. Naštěstí mi ji prý už příští týden sundají, takže do maturity snad budu vypadat zase normálně.



15. Modrý rytíř

Školní tělocvična. Různí studenti po sobě stříkají modrými spreji. Dav přihlížejících se rozestoupí a vystoupí z něj Modrý rytíř. Martin Polák postříká Modrého rytíře sprejem, ale na jeho vzhled to nemá žádný vliv.

MARTIN POLÁK: (udiveně:) Kdo jste?

MODRÝ RYTÍŘ: Jsem Modrý rytíř, ochránce slabých a bezbranných, následovník Křesomysla V., syna Křesomysla IV. Vaše zbraně mi nemohou ublížit a ztrestám vaše hanebné skutky! (Pozvedne modrý meč.)

Martin Polák se vydá na útěk, Modrý rytíř ho pronásleduje s bojovým pokřikem. Honí se po tělocvičně a ostatní je se zaujetím sledují, někteří rytíři fandí.

Martin Polák a Modrý rytíř zaběhnou za pódium. Rytířův pokřik se změní z bojového na vyděšený a Rytíř vyběhne zpět. Zpoza pódia vyběhne Radek s červeným sprejem a honí s ním Rytíře.

RADEK: Já vám ukážu, kdo je tu hrdina!



16. Rozloučení

Zastávka trolejbusu s lavičkou před tmavě šedým plotem. Přes silnici na zastávku přejdou Ester Krejčí a Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Půjdu pěšky na vlak, takže už se asi budeme muset rozloučit.

ESTER KREJČÍ: Uvidíme se u maturity. Zatím na shledanou.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Na shledanou.

Ester Krejčí se posadí na lavičku, Moje vinná réva odchází.



Shrnutí epizody:

Toto byla devátá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Sestry Janů trénovaly recitaci a pláč na hudební představení. Moje vinná réva se snažila přesvědčit Ester Krejčí, aby se jejich hudebního představení zúčastnila, ale ta odmítla; řekla, že se zúčastní jen svého divadelního představení, kde bude hrát Ijáčka.

Když ostatní připravovaly v tělocvičně pódium, přišla je Ester Krejčí psychicky podpořit, což Moji vinnou révu zmátlo. Čekání na poslední zvonění bylo velmi nudné. Laris si stále nemohl zapamatovat jméno postavy, kterou měl hrát. Na posledním zvonění oktáva B předvedla divadelní představení na motivy Medvídka Pú. Následovalo pásmo recitace a zpěvu. Sestry Janů předvedly část Předzpěvu Slávy dcery od Jana Kollára, Bernard Koniklecový se Zoranou zazpívali Píseň o princi Fedorovi, Vojtěch Verner přednesl známou báseň The Raven od Edgara Allana Poea a Melanie Navrátil zazpívala první a poslední sloku Písně práce od J. Zepfa. Ester Krejčí zatím skutečně odešla, ale rozhodla se opatrně se vrátit a shledala, že pásmo recitace se jí vlastně líbí.

Pak vyhlásil Martin Polák z oktávy C sprejování, kterého se Ester Krejčí obávala. Janě Zlomilové posprejovali sádru a Mojí vinné révě tričko. Moje vinná réva navíc zjistila, že tajné místo, o kterém si myslí, že o něm ví jen ona a Ester Krejčí, je známo více studentům.

Nakonec se Ester Krejčí s Mojí vinnou révou rozloučila s tím, že se uvidí u maturity. V tělocvičně zatím samozvaný "Modrý rytíř" honil Martina Poláka s modrým mečem.



Hudba k titulkům: Wolfgang Amadeus Mozart: Malá noční hudba.

přidáno 01.05.2015 - 16:27
Amelie M.: Pro zajímavost, reklamy na Horkou bramboru jsou inspirované fiktivním televizním pořadem Nemocný svět (Sick Sad World) ze seriálu Daria.

Je v pořádku, že se ti tato epizoda nelíbila. Nemyslím, že by byla špatná, spíš byla jen výrazně jiná než ostatní a méně hlubokomyslná. Původně jsem chtěl/a mít také "muzikální" epizodu (seriály Daria a Buffy, přemožitelka upírů, ji mají), ale realistickou.

Rozhodně děkuji za negativní komentář, i takové mi pomáhají. :)
přidáno 29.04.2015 - 16:32
přemýšlím nad smyslem letáků, které jsou často vidět ve třídě – ještě jsem nenarazila nikde na horkou bramboru a vysvětlení jejího smyslu a poslání.. :) ale čtu na přeskáčku, tak třeba se dočtu dál..

tato kapitola pro mě zatím byla nejméně zajímavá..

buď práci čest! :)))
přidáno 07.08.2013 - 15:55
Davidsoft: Díky za vysvětlení. Ono ve mě to vykání totiž trochu navozuje atmosféru podobnou té z filmů pro pamětníky" z třicátých, čtyřicátých let :-).
přidáno 07.08.2013 - 15:42
mannaz: Vysvětlení vykání je hned v prvním obrazu první epizody seriálu (S01E01): "Následující události se odehrály v EDDR čili Eichlerské dopravně demokratické republice, malém městském státě uprostřed Evropy. V EDDR si lidé vykají, aniž by to mělo zvláštní konotace, a místo táta či máma se říká dáda."

Děkuji. :-) Já mám Ijáčka také ze všech nejraději. :-)
přidáno 07.08.2013 - 13:57
Proč si studenti mezi sebou vykají?

Jinak scéna s Medvídkem Pú je moc povedená. Všechny postavy se chovají přesně podle svých charakterů. Mimochodem Iáček je můj oblíbenec :-).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E09: Muzikální deviace : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zájmy a city (1. a 2. kapitola)
Předchozí dílo autora : Havárie na ulici Nezamyslově

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming